ŠKODA PLZNĚ

21. 12. 2012 - Marek Sivák

Referendum a demokracie v Plzni

Říká se, že se demokracie tříbí chybami a omyly. Pokud tomu tak je, je Plzeň na dobré cestě stát se zase o něco demokratičtější. Plzeň za chvíli projde těžkou zkouškou – zkouškou referenda.

V posledních několika letech začalo v Plzni i České republice docházet k nebývalému nárůstu občanských aktivit a vstupu občanů do – do té doby téměř exkluzivního – politického prostoru. Pro město i stát je to velmi dobrá zpráva, protože demokracie nemůže bez občanského zapojení fungovat. V Plzni budeme za několik dní rozhodovat o bytí či nebytí obchodního centra Corso. Shrňme si proto, proč je naše rozhodnutí z hlediska budoucnosti města tak důležité.

Dnešní Plzeň není v lehké situaci. Ve druhé dekádě 21. století se vyrovnává s důsledky rozhodnutí konce století dvacátého. Socialismus oslabil centrum města a vysunul obyvatele do sídlišť na okraji. Porevoluční léta nechala obyvatele odejít ještě dále za město do nově vzniklých obytných kolonií. Ti, kteří na okraji města nebydlí, tam dojíždějí za nákupy i částí kultury. Naopak ti na okraji dojíždějí do středu města na úřady, do práce a za širším kulturním zázemím. Pro město to znamená neúnosný sociální i ekonomický nápor. Velké množství peněz je nutné investovat do infrastruktury a její údržby, aby byl zajištěn potřebný přesun lidí i energií z centra na okraj a obráceně. Díky tomu je značná část středu města stále zanedbaná a opuštěná, nevypadá jako hrdé prosperující město.

Prosperita města je složitý koktail, ve kterém jsou smícháni dohromady obyvatelé, turisté, inovace, obchody, kultura a mnoho dalších přísad. Řečeno jedním slovním spojením to je pulsující veřejný prostor . V prosperujícím městě se obyvatelé cítí dobře a žijí v něm – ne mimo něj. Chodí na nákupy v sousedství do rozumně velkých obchodů, které nezaberou celý obytný blok. Za kulturou si mohou vyrazit do místního klubu ve vedlejší ulici nebo do velkého divadla na druhé straně centra. I hypermarkety na okraji města mají svou logiku, ovšem jako součást vyváženého systému. Hypermarkety v centru města pak veškerou logiku postrádají. Nejsou to místa setkávání na řídce osídlených okrajích, ale zabijáci ekonomického podhoubí města, kteří ho navíc hyzdí svou monstrozitou.

Záměr výstavby OC Corso byl dlouho kritizován architekty kvůli měřítku a vzhledu a specialisty na životní prostředí kvůli zvýšení počtu aut v centru. Poměrně pozdě se ale začalo mluvit o jednom z nejdůležitěj­ších aspektů – sociálním a ekonomickém dopadu na celé město. Pro budoucnost Plzně je nesmírně důležité, aby se centrální oblast města rozšířila z historického jádra do přilehlých čtvrtí. Největší prosperitu pak přinese rovnoměrné rozprostření vybavenosti ve formě malých obchodů a středně velkých obchodních domů, jako se to osvědčilo v zahraničí. Stavba velikosti a kapacity OC Corso vytváří nebezpečí zabrzdění rozvoje zbytku centra, a tím i likvidace drobné vybavenosti a prosperity města.

Po desetiletích života v komunismu je nesnadné občany motivovat k aktivnímu zapojení do správy veřejných věcí i k osobnímu vztahu k městskému prostoru. Obojí je ale pro plynulý rozkvět Plzně zásadní. Chování města však bariéry odstraňovat nepomáhá. Na dvou jednáních zastupitelstva města Plzně nebylo schváleno pořádání referenda o OC Corso a dotčených pozemcích, pod které se podepsalo bezmála dvacet tisíc Plzeňanů. Mnoho zastupitelů hlasovalo proti, horší ale je, že se ještě větší část zdržela hlasování, aniž by přijala za svůj hlas zodpovědnost. Z rozhodnutí soudu se bude nakonec referendum konat souběžně s prezidentskou volbou. Rada města Plzně vzápětí po této zprávě uspořádala kampaň, placenou z veřejných financí, o které tvrdí, že je nestranná a že pouze zprostředkovává občanům zájmy města. Letmý pohled na rozesílané letáky utvrzuje v tom, že kampaň nestranná není.

Investor straší tím, že bude vymáhat stamilionové částky odškodného a že místo Domu kultury bude čnít deset let díra. Město straší tím, že stejně nebude moci mnoho udělat, že má svázané ruce a jenom přijde o miliony z rozpočtu. Tuto pasivní, nebo spíše anti-aktivní roli ale hraje už několik let. Srovnejme si proto každý sám v sobě, co je lepší: riziko 5-10 let zející prázdné díry nebo jistota 30-100 let neforemného molocha na nábřeží v centru Plzně? Zaplacení několika (set?) milionů za demolici a vykoupení pozemků, nebo zaplacení nevyčíslitelné ztráty ve formě krachující ekonomiky ve zbytku města, poklesu atraktivnosti veřejného prostoru i turismu? Pevně doufám, že se rozhodnete dle svého vědomí a svědomí správně a věřím, že je celá tato situace jen jedním z omylů, které vedou k tříbení a utvrzování naší demokracie.


9. 9. 2012 - Marek Sivák

Štruncovy sady - slibný začátek se zka­že­nou třešničkou

Vypadalo to slibně. Když jsem na jaře čas od času zabrousil do Štruncových sadů, začal jsem získávat pocit, že se v Plzni přeci jen něco proměnilo. Že když se začne něco projektovat, nemusí to zákonitě končit tragédií. Nové tribuny - ne tahák na návštěvy zahraničních architektů, ale decentní; jednoduché mlatové cesty, několik schodišť na náplavku, most do pivovaru. Betonové prvky minimalistického ražení, nenuceně zapadající do kontextu krajiny. Osvětlení pohybující se na hranici historismu a současnosti. Jakožto častý návštěvník těchto míst začal jsem se těšit.

Horké léto, neproporcionálně dělené mezi prací a odpočinkem, dopřálo mi na chvíli od "Štruncáků" pokoj. O to víc mě zchladila podzimní procházka. Můj bezprostřední pocit by šel popsat jako pláč nad rozlitým mlékem. Mléka se rozlilo opravdu dost, ale na špatném místě. Přitom by úplně stejnými prostředky šlo docílit větší muziky.

První přijde na přetřes umístění lávky, téma mnoha dalších plzeňských kolegů. Lávku přes Radbuzu by bylo lepší umístit u soutoku. Tam by také navazovala na lávku přes Mži, která dále směřuje na Všechny svaté a Lochotín. U soutoku by se návštěvník dostal i k pivovarské věži. O tom, že podnikavý duch válcuje koncepčnost, není iluze. Proč by se stavěla lávka na podporu trochu "hluchého" cípu soutoku Radbuzy a Mže, když stovky fanoušků budou po zápasech vyvěrat právě ze stadionu? S lávkou předsunutou před stadion si to namíří rovnou na Spilku.

Nevadí, ať davy fandů prověří statiku betonové lávky dupajíc směr Spilka. Za každé spojení přes řeku jsme rádi, lávka je fajn. Ale čím víc se blížím od sokolovny k soutoku, tím větší na mě padají chmury. Jako by město i projektant zapomněli na jednu věc. Že Štruncovy sady jsou především park. Chápu, že občané přijdou do sokolovny nebo na fotbalový zápas. Chápu, že je pro Plzeňany přínosná existence sportparku s lezeckými stěnami a další zábavou. Nechápu jednu věc. Co je láká jít dál - k soutoku?

Již od svých gymnaziálních let jsem si soutok Radbuzy a Mže vyhlédl jako jedno z nejzajímavějších míst Plzně. Mrzelo mě sice, že je, jako celé okolí, v zanedbaném stavu. Že Štruncovy sady jsou sady jen jménem. Že neexistuje spojení na trochu mystickou pivovarskou stranu, kam mohl člověk tak maximálně přeplavat, nebo slanit z hradby pivovaru. Ale i přesto měl soutok svého ducha. Kolikrát jsem si črtal v hlavě, jak hodnotu místa podpořit, jak by bylo fajn promenádit se na odvráceném břehu řeky pod pivovarskou zdí - na visutých lávkách jako od Pleskota v pražském Jelením příkopu. Jak by bylo dobré posílit vycházkové spojení ke Všem svatým. Jak by se zrušila trochu nepochopitelná "asfaltka" protkávající celý obvod sadů. A zejména, jak by se využil celý cíp sadů, aby konečně vznikl prostor pro kýžený park. Když se začaly do parku zarýpávat bagry, vypadalo to slibně.

Co se tedy stalo? Stalo se to, že v Plzni - v hlavách zodpovědných politických, ale i v hlavách tvůrců - ještě neuzrálo dnes už téměř zastaralé učení o veřejném prostoru. To, co se v sadech předvádí, je možná hezké na plánech a při pohledu z letadla, jako město Brasília. Možná se to vyjímalo v tabulce výčtu funkcí. Z pohledu člověka při vycházce - a parky se obvykle staví pro člověka - se ve Štruncových sadech vyjímá jen trocha lítosti. Místo betonového plotu přišel plot průhledný, skvělá změna, nicméně na místě, kde nemá být plot ale park, neuspokojivá. Lukostřelci dále střílí v cípu, kde se mohli Plzeňáci opalovat na soutoku dvou řek. Lukostřelba je krásný sport, jistě by se ale pro ni našlo vhodnější místo. A jak to dopadlo se soutokem, který se za dob městského nezájmu alespoň zelenal trávou? Tvůrce na něj nasadil ornamenty ze zámkové dlažby. Tři kruhové objezdy za sebou, asi pro tříkolky. Lavičky u řeky nahňácané na sebe tak, že mezi nimi proleze jen laňka. Podivná skrumáž "výstavních výkladců" evokující nejvíce klaustrofobii borské Hvězdy. "Vyvrcholení" vycházky čpí dojmem, že tvůrce tápal, co vlastně nakreslit, aby něco nakreslil; a město tápalo, co ještě vymyslet, aby to na zmíněném seznamu funkcí vypadalo lépe. Okřídlené přísloví "less is more" zde dostává novou dimenzi.

Smutně jsem si uvědomil, že šance pro Štruncovy sady právě skončila, novou dostanou nejdříve za 20 či 30 let. Těším se, až se jako důchodce projdu v umě vyvedených sadech, kde už nebudu zakopávat o amatérské chyby projektantů - o lavičky otočené pryč od řeky, za kterými vysadili záhon, aby se návštěvník nemohl k řece obrátit. Všichni přeci přicházíme do parku proto, abychom se dívali na asfaltovou stezku a hřiště za plotem. Těším se, až si Plzeň uvědomí, že potřebuje v centru volnou plochu, jako je v Borském parku, posune lukostřelce o něco dál a vysadí v cípu trávu. Těším se, až budou výstavní panely důmyslně rozmístěny po promenádě mezi stromy. Těším se, až bude promenáda pokračovat k Saskému mostu. Těším se, až na říční nivě najdu dřevěná mola a stezky, aby mě lákaly slézt dolů, když k ní postavili betonová schodiště. Těším se, až někdo vymyslí lepší okruh pro auta a bruslaře, a asfaltka nebude dominantní osou parku. Těším se, až konečně přejdu Radbuzu u soutoku, posadím se na protilehlý břeh a vylezu na pivovarskou věž.


26. 6. 2012 - Marek Sivák

Plzeňský architekt trumfuje hejt­ma­na. Do OC Corso se přesune radnice, ne galerie.

Plzeň - krátká zpráva.

Známý plzeňský architekt arabského původu Keram Kávis (autor již brzy se vztyčivšího minaretu na místě druhé věže katedrály sv. Bartoloměje) přišel s dalším neotřelým nápadem. Ve čtvrtek 21. 6. po zveřejnění zprávy na blogu hejtmana (zde) zasedl v pravé poledne do své pracovny a začal analyzovat. Pracovnu opustil až po 6 dnech v podvečerních hodinách.

"Myslím, že jsem na to přišel," svěřil se na rychle svolané tiskové konferenci, "hejtman má v lecčems pravdu. Věřte mi, jeho zprávu jsem doslova hltal." (Nutno doplnit, že během svého bádání architekt odmítal přísun veškerého jídla). "Opravdu bychom si měli sáhnout do svědomí jako návštěvníci chrámů konzumu, jak nás pan hejtman tituluje. Jistě se mezi námi najdou tací, kteří v nich tráví svůj veškerý volný čas. Ostatně dle neověřených zpráv už je zájem i o samotného pana hejtmana. Prý byl osloven s nabídkou věnovat se po skončení mandátu propagaci produktů West Bohemia Country Burger. V jedné podstatné věci se ovšem mýlí. Galerie totiž již není symbolem dnešní doby a jako taková nemůže znesvěcovat chrám konzumu. Navíc bo­hu­žel obsahuje opravdu cenné předměty, které by se v dnešní době neměly v chrá­mech uchovávat. Jen se podívejte, kolik andělíčků a dalších pamětihodností se z kos­telů ztrácí," upozorňuje architekt (varovný článek zde).

"Hejtman použil staré známé přísloví z mé domoviny," pokračuje architekt, "že když nemůže hora za Moha­medem, musí Mohamed za horou, a v tom má naprostou pravdu." Jeho závěry jsou ovšem dechberoucí: "Jestliže tedy nemůže do OC Corso galerie, musí se tam přesu­nout radnice spolu s krajským úřadem. Obě instituce přece hlásají otevřenost a blízkost svým voličům. Radní tím zlegalizují Plzeňany nechtěné nákupní centrum sami sebou, ne Trnkou nebo Loosem, což je čestnější. Vyřeší se tím i současná krize městského archivu, který se ubytuje v uvolněných prostorách renesanční budovy," vypočítává architekt výhody plánu a upozorňuje tak na další problém Plzně. Nápad vystavovat politiky mezi butiky a hamburgery a zušlechťovat tak žaludek občanů mu také nepřijde nekulturní. "Oproti galerii to má jednu nespornou výhodu. Když nám politika někdo ukradne, tak nám ho ještě rádi z Neapole nebo z Říma vrátí, a zadarmo."

Architekt zakončuje oznámením ve velkém stylu: "Jestli se nápad ujme, tak zvážím kandidaturu v příštích krajských volbách. Nejsem sice původem Čech, ale české lidové tvořivosti jsem se už něco přiučil, takže hejtmanství hravě zvládnu. Chovanec nebo Bárta? Obchoďáky nebo dálnice? Plzeň už má dneska obojího až až. To raději Keram Kávis a jeho minarety, těch tu ještě moc nestojí," žertuje architekt. A při otázce na osobní motivaci prozrazuje mnohé: "Podívejte, nějakých sedmdesát, osmdesát tisíc plus náhrady za snění o Petru Panovi, a k tomu celý krajský pohádkový aparát, kdo to dneska má?"


17. 6. 2012 - Marek Sivák

Investor Amadeus si chce získat sympatie Plzeňanů - vyhrožováním.

Na konci dubna 2012 byl na magistrát města Plzně doručen dopis se zajímavým námětem. Investor nechvalně proslulého projektu OC Aréna / OC Corso Amadeus Plzeň a.s. se asi začal obávat o výsledek toho, co se teď aktuálně propírá ve všech regionálních médiích i mimo ně. O prodej městských pozemků přilehlých k OC Corso. Bez nich by totiž nemohl realizovat svůj záměr vůbec, nebo za nutnosti nákladných změn projektu. Výsledek hlasování se tedy pokusil ovlivnit ve svůj prospěch po svém. (Hlasování ve skutečnosti proběhlo 31. 5. a investor na něm uhrál částečnou "výhru", když mu ZMP pozemky přiřklo, byť "s pojistnou brzdou" - nejprve budou pozemky pronajaty a až po hladkém průběhu potřebných povolení a realizaci stavby se prodají, článek zde).

Investor asi považoval za důležité podpořit své snahy výhrůžkami a je s podivem, že se nad tím zastupitelstvo nepozastavilo. Zcela jistě je to orgán, kterému by neměli soukromí investoři vyhrožovat. Amadeus straší, že by mohlo dojít ke zmaření projektu a na místě DK by zůstalo na dlouhá léta oplocené zbořeniště (mělo by tam zůstat, aby si zastupitelé i Plzeňané plně uvědomili, co se zde vlastně odehrálo, a na "náhradní" objekt nasbírali potřebnou sílu a inspiraci - např. řádnou architekto­nickou soutěží), tím, že neuskuteční slíbené investice do městské infrastruktury (které investoři velice rádi slibují, a když je po všem, tak je ještě raději neplní - viz např. kauza Hornbach), i tím, že regulační podmínky nejsou závazné, a tudíž je vlastně nemusí respektovat.

Poslední bod je bohužel částečná pravda a znovu vykazuje neutěšený stav rozhodování politiků versus odborníků. Politici totiž byli od začátku odborníky upozorňovány na to, že regulační podmínky vlastně nic neřeší, protože jsou "dobrovolné". Respektive závisí na tom, jak se k nim postaví stavební úřad. A to po slavné kauze s azbestem, kdy plzeňský stavební úřad odmítl chránit občany města a ututlal přítomnost azbestu ve stavbě i tím, že zamezil veškerému přístupu do archivu dokumentace DK, a neotočil dokonce ani po intervenci samotného primátora, nezaručuje vůbec nic. Oproti tomu nástroj prosazovaný odborníky - regulační plán - by závazný byl. Narážíme zde ovšem na stejný problém, tento nástroj náleží stavebnímu úřadu, ne běžným občanům. A stavební úřad zosobněný Ing. Baliharem "nemá rád regulační plány". Třeba proto, že ty se pak nelíbí investorům, investoři žádají přepracování a stavební úřad je velice rád přepracuje, takže pojem REGULAČ­NÍ v tu chvíli ztrácí smysl. Ovšem i to přepracování je ztráta času a tak je jednodušší "nemít rád regulační plány", nic neregulovat a nechat všechno projít. Z čehož vyplývá, že než Ing. Balihar odejde a na úřad přijde někdo, kdo začne "mít rád město a tím pádem i regulační plány", jsme v začarovaném kruhu. Na druhou stranu, kdyby město vyvinulo tlak na zpracování regulačního plánu v daném území, asi by ho musel Ing. Balihar chtě nechtě začít mít rád.

Pro Vaše potěšení Vám poskytnu několik citací ze zmíněného dopisu, celý dopis je ke stažení na konci článku:

"Dojde-li ... k prodeji pozemků, o které investor požádal ze strany města, bude možné realizovat projekt, ve kterém jsou v zásadě všechny části Regulačních podmínek respektovány. Investor pak v souladu s nimi na svůj náklad rekonstruuje Americkou třídu a udělá z ní moderní městský bulvár, provede se rekonstrukce Denisova nábřeží, v objektu bude jak centrum volného času tak i další doplňkové složky a budou tak realizovány doprovodné investice do infrastruktury města v řádu přesahujícím 100 mil. Kč. Pokud však k prodeji pozemků nedojde, bude investor nucen projekt posunout mimo hranice městských pozemků a zároveň bude nutné v rámci úspor omezit některé výše uvedené investice, ke kterým se investor v souvislosti s Regulačními podmínkami zavázal."

"Regulační podmínky mají ... z hlediska právního povahu jakési smlouvy s investorem, neboť nejsou právně závazné. Je pak pouze na investorovi, zda je přijme či nikoli."

"... Upozorňujeme, že může dojít i ke zmaření projektu, což by znamenalo zakonzervování jeho stavu. Po dokončení demolice by se daná plocha možná i na několik desítek let stala pouze oploceným staveništním holoprostorem v centru Plzně."

Doufám, že jste si povšimli několika nesrovnalostí. Za prvé čistě právně není pouze na investorovi, zda regulační podmínky přijme, investor nemá nějaké zákonné právo na územní rozhodnutí a stavební povolení. Ty mu jsou vydávány právě na základě podmínek. Tedy, pokud by plzeňský stavební úřad fungoval tak, jak má, staly by se podmínky závaznými. Za druhé nepřímé narážky typu "bude nutné v rámci úspor omezit některé investice" a "stane se oploceným staveništním holoprostorem" nejsou čistou hrou, zní prostě jako vydírání.

Zajímavá je ale i úvodní část dopisu investora, která se zabývá nesplněním regulačních podmínek. Útvar koncepce a rozvoje města Plzně totiž konstatoval (bohužel velice mírně), že Amadeus nesplnil pouze dvě podmínky. Pro Amadea to znamená, že je prakticky všechno splněno. Zajímavé. K podmínce zákresu pohledu na střechu objektu z perspektivy věže BCB se vyjádřil stylem, že mu to přijde zbytečná blbost a že na něco takového neměli čas, protože zakreslovali pohled od nádraží a od mostu. U projektu za milion je to úsměvné. Snad to alespoň zvedne ze židlí všechny ty, kterým stavební úřad a památkáři způsobili starosti tvrdou kultivací plzeňské střešní krajiny (což je v zásadě, pokud se to nezvrhne v dogma, správné), kteří vedli boj o každé střešní okno, o každý malý vikýř. Jeden vikýř vadí, ale někomu přijde nedůležité prověřovat dvouset­metro­vou stavbu podél hlavního městského skoro-bulváru.

Z čeho se ovšem investor ježí nejvíce, je podmínka dělení objektu do dílčích hmot. Pro jeho technokratické chápání to nedává smysl. Tahle podmínka lze totiž jen velice těžce vyspecifikovat exaktní rovnicí. Podmínka typu: "každých 20 metrů rozdělte fasádu pruhem širokým alespoň 3 m zapuštěným alespoň 2 m do hmoty budovy" by byla vykrystalizováním finální zblbnutosti této společnosti. Architektura a urbanismus nejsou totiž snůška exaktních čísel. Od pradávna je tvořila zejména druhá složka - mnohem měkčí a nepopsatelnější - nazývaná různými obraty jako estetika, symetrie, proporce, tektonika atd. Představa, že by např. Palladio přikázal stavět všechny vily čtvercové a kulaté, nebo se Le Corbusier snažil prosadit podmínku, aby fasády francouzských novostaveb splňovali proporce zlatého řezu, je úsměvná. Pro každého odborníka - architekta-čtenáře "měkkých nuancí" - je pod­mín­ka dělení objektu do dílčích hmot zcela jasná. Když si budete nechat navrhovat rodinný dům, také architektovi zadáte, co chcete, aby splňoval, jak chcete, aby na Vás působil, jaká estetika je Vám blízká. Nenapíšete mu, že má být čtvercový na půdorysu 10 x 10 m o výšce tolik a tolik a tolika a tolika oknech atd., v tom případě byste přece architekta k ničemu "nepotře­bo­vali".

V tomto případě je problém jasný. Za prvé, stavbu nenavrhuje studio, které by mělo být nazýváno architektonické. Jejich návrh totiž nevykazuje znaky toho, že by se jednalo o architekturu. Pak se nelze divit, že studio nepřečte vzkaz napsaný tímto "měkkým" jazykem. Za druhé, a mnohem vážněji, jde o důsledek patu, do kterého se naše společnost dostala. Začali jsme být tak pokrytečtí, že co není uvedeno exaktní definicí, to zneužijeme. Platí to o právu, o obchodu stejně jako o architektuře. Jenže ani v jednom oboru nelze definovat celou problematiku exaktně, na to naše slova nestačí. Vždycky, když někdo chce, tak se najde klička. Život je prostě bohatší než několik definic. Hlavní cíl je někde jinde - odpoutat se od otroctví exaktních definic na vše a vrátit se k selskému rozumu. Pokud budete aspoň trochu architektonicky nadaní a nepřišli jste o rozum, tak poznáte, zda je stavba členitá nebo není.

Dopis investora magistrátu ke stažení zde.


9. 6. 2012 - Marek Sivák

Plzeň jde kulturním příkladem národu českému. Pronajme galerii box v ob­chodním centru.

Světoznámá Západočeská galerie se sbírkami v hodnotě mnoha milionů korun se může radovat z nového potenciálního působiště. Jedná se o místo vskutku atypické a impozantní, kterým Plzeň jistě trhne evropský rekord o nejkulturnější město. Zatím se totiž velké krajské galerie umisťovali pouze do rekonstruovaných historických objektů, popřípadě do novostaveb přímo ušitých na míru jejich náročnému provozu, požadavkům na zabezpečení exponátů i na pohodlí návštěvníků. Západočeská galerie dlouhodobě trpí nedostatkem prostoru např. pro průvodcované skupiny o větším počtu návštěvníků nebo pro dnes už v zahraničí zcela standardní výukové programy pro školy. Běžně už se také ve světě staví velké galerie doplněné DOPLŇKOVÝM programem několika butiků či služeb.


Génius své doby, plzeňský hejtman, ovšem minulý týden našel bezprecedentní řešení. Pro galerii sice proběhly dvě soutěže na místo U Zvonu, kde byl po plzeňských záplavách zbytečně zbourán historický činžovní dům; a mnoho z nás se domnívalo, že vítězný projekt, pokud by se realizoval, vytáhne Plzeň z provinčního zapomnění na minimálně národní úroveň. Nicméně je na první pohled jasné, že i spojené síly předních českých odborníků architektů a urbanistů jsou krátké, když na scénu přijde takovýto politický kanón. Samostatné budovy pro galerie jsou totiž jistě přežitkem "rozmařilého století dvacátého" (abych si volně vypůjčil větu od významného Plzeňana Romana Kouckého), neboť jejich provoz je pro město a kraj finančně nepřijatelný. Ti už totiž musí dotovat mnohem potřebnější tribuny fotbalového stadionu a třikrát předimenzované divadlo. Navíc vypracovat před několika lety žádost o norské fondy na novostavbu galerie byl úkol přesahující síly krajského úřednického aparátu. Právě proto zodpovědné století jednadvacáté přináší novou formu výstavnictví, jehož mezinárodní termín by mohl znít: "sMOMA - shopping Mall Of Modern Art". Nenechte se mýlit, se slavnou New Yorskou MOMou má společný záměr - stát se jednou z nejkvalitnějších světových galerií - taktika je ale odlišná. Zatímco MOMA si zpátečnicky myslí, že hodně kvalitního umění potřebuje hodně kvalitního místa, v Plzni už se ví, že ve virtuálním věku je přehršle prostoru přežitek. Nový galerijní butik v architektonickém skvostu obchodního centra Corso tak bude moci nabídnout např. výstavu "Pět miniatur Františka Skály" nebo virtuální show "Průlet nerealizovanou galerií U Zvonu". Myšleno je i na výše zmíněné školní programy, po letmém nahlédnutí do galerijního kiosku budou mít skupiny hodinový rozchod v sousední o něco větší Hypernově.


A závěrem - co z toho plyne pro Plzeň? Co jiného, než její světlá budoucnost. Získá totiž tři mouchy bez jediné rány: na nábřeží se bude vyjímat moderní fronta OC Corso vystavěná v architektonickém stylu tzv. "obchodního konzumismu", v ob­chod­ním centru se zazelená (zafialoví) butik galerie, a na plácku U Zvonu budou moci dál pejsci vršit voňavé symboly na oslavu kulturního města Plzně 2015.


8. 4. 2012 - Marek Sivák

Neslavná demolice Domu kultury

"Dům hrůzy u Radbůzy." Jinak se po celá desetiletí v Plzni domu kultury neřeklo. Až v posledních několika letech ho Plzeňané vzali jako na životě ohroženého pacienta na milost a začali ho láskyplně nazývat Kulturák. Asi proto, že si uvědomili, že ten opravdový Dům Hrůzy teprve přijde, a že to nebude dlouho trvat. Také si možná povšimli, že zchátralá fasáda polepená stovkami reklam a osiřelé naddimenzované terasy nejsou takové zlo, že by je citlivá a nápaditá architektonická přestavba nemo­hla upravit na moderní kulturně - obchodní objekt, nové plzeňské subcentrum. Místo, kam bychom nad řekou Radbuzou chodili lízat zmrzlinu, nakupovat nové střihy z "háemka" i od Versaceho a kam bychom si rádi vyšli do divadla nebo na ples.

Nic takového se ovšem nestane. Tento týden se do kolosu zakously bagry a demoliční kleště. Pamětník 80. let, jeden z odkazu několika velkých socialistických budov v cen­tru města, se nového kabátu nedočká. Je to škoda v několika rovinách: historické, architektonické a zejména občanské, kdy jsou v procesu demolice a povolování nové stavby manipulovány a ohýbány demokratické procesy.

První zmíněná je škoda historická - velké varování do budoucna. Evropská města jsou bohatá svojí historií, tím, že v nich najdeme zástupce každé doby, možná téměř každé dekády posledních tisíce let. Je teď na nás, abychom si to kvalitní z 50., 60., 70. a 80. let nenávratně nevymazali, aby pro naši pochopitelnou antipatii k tomuto období nesplakali naše děti nad tím, že jsme jim nic nezachovali. My totiž nejsme s to posoudit kvalitu i nekvalitu děl té doby, máme k ní přílišné citové vazby a chybí nám potřebný odstup. Tento projekt je historicky zajímavý i tím, na rozdíl od svých sou­sedů, vznikl "na zelené louce", přesněji na zelených zahradách, a nemuselo se kvůli němu nic bourat. Má tedy tak trochu "čistý štít".

Za druhé je to škoda architektonická. Dům kultury nebyl architektonický "svatoušek", padalo na něj i mnoho odborné kritiky. Megalomanská stavba amerického typu, těžko využitelné plochy vnitřních i venkovních komunikací (dimenzované podle dobové požární bezpečnosti), nefungující uliční parter bez přímého kontaktu s ulicí. Všechny tyto výtky šlo inteligentní přestavbou relativně jednoduše řešit. Architektuře Domu kultury se však neodepře jedno: byla vymýšlena se snahou o to přinést městu něco do­bré­ho. Měl být součástí většího komplexu budov včetně výškové věže. Admini­strativní část, luxusní byty a hotel se už ale nepostavily. Měl být městským proti­pólem hradu Radyně. Měl mít progresivnější řešení fasád, ale soudruhům se zdálo příliš prozápadní. Jak bylo v té době u dobré architektury obvyklé a co si dodnes veřejnost dobře neuvědomuje, válčilo se o každou dlaždičku, o každé světlo. V teh­dejší typové produkci tří druhů oken a pěti druhů lamp stálo ohromné úsilí a kreativitu poskládat z těchto výrobků, jejich částí a trochu vyvzdorované atypové výroby estetický celek, který nevypadal jako všechny domy okolo. Byl prostě na­vr­hován s láskou. Dle slov autora stavby Miloslava Hrubce za něj zaplatil i cenou nejvyšší - závist kolegů prý došla tak daleko, že jistý člověk z vedení Stavoprojektu zařídil, aby se Hrubcův syn nedostal na stavební průmyslovku, musel jít tedy na vyučení. Brzy ale onemocněl těžkou nemocí, které podlehl (informace převzata z roz­hovoru v Plzeňském deníku ze dne 3. 4. 2006 str. 24).

Stavba je navíc zajímavá nejen architektonicky, ale má i unikátní řešení konstrukční. Základním prvkem je ocelový rovnostranný trojúhelník o straně 48 metrů na třech sloupech. Tento rovinný rošt vymýšleli spolu s hlavním inženýrem projektu Jaroslavem Hollerem i odborníci z pražské ČVUT. Kvalitu řešení dokazuje i cena za nejlepší ocelovou konstrukci v kategorii občanské a neprůmyslové stavby za období 1982-84. Z této trojúhelníkové koncepce pak vychází i konzistentní estetické řešení objektu od celku po detaily, včetně tvaru podhledů, dlaždic na podlaze nebo odpo­čin­kových lavic.

Třetí a největší škoda, která je právě teď páchána a která by neměla ujít trestu, je ale škoda občanská. Projekt od začátku provází kontroverze, od naprosté rezignace sta­veb­ního úřadu na své funkce a pravomoci, přes politické hry, až po manipulování úředních procesů. Úřední manipulování bylo v poslední době vidět zejména během veřejného řízení EIA, o kterém jsme již v minulosti informovali ("Výsměch krajských úředníků, stavební úřad zaštiťující vznik rakoviny a formalistní demokracie"; "Veřejné projednání prokázalo nepřipravenost záměru a machinace s posouzením vlivů stavby na zdraví lidí a životní prostředí"; též "Stížnost na postup v EIA vyřízena – úřad prý nijak nepochybil").

Politické hry pak provázely záměr od jeho tutlání v počátku, kdy šel ještě velmi do­bře pozměnit nebo zastavit, přes alibistické postoje v průběhu (my nic nemůžeme, my nemáme nástroje a pravomoci), až po liknavost v plnění vlast­ních závazků a zrušení připravované soutěže na regulaci zástavby okolo nábřeží Radbuzy, Americké a Sirkové. Podivné též byly poznámky technického náměstka vůči od­bor­níkům pracovní skupiny, která měla stanovit regulační podmínky (šetřete trochu toho investora, nebo nám uteče a co budeme potom dělat), i popu­lis­tická prohlášení stejného náměstka, že on přece také žádný obchoďák na ná­břeží nechce.

Největší díl viny ale asi nesou úřady, zejména stavební a krajský, kterým dle zákona přísluší regulovat demolice a výstavbu v souladu s vizí budoucnosti města a s vli­vem na životní prostředí (nejen přírodní, ale i lidské a kulturní). Aby toto mohly regulovat a korigovat, byly úřady vybaveny ze zákona řadou nástrojů. Nicméně zmí­ně­né úřady na tyto nástroje od začátku rezignovaly, v některých případech do­konce tvrdily, že je nemají, že neexistují. Pokud jich čas od času použily, tak zcela formálně (jako ve zmíněném příkladu podivného řízení EIA). Úřady v této kauze totálně selhaly a selhávají, a rezignace na státem (a námi občany) svěřené povinnosti bránění škodlivým záměrům je stejným proviněním, jako by ty škodlivé záměry měly úřady sami. Slavné je prohlášení ze 16.6.2011 od ředitele stavebního úřadu Ing. Jiřího Balihara, který je známý tím, že nesnáší regulační plány, protože si nevšiml, že regulační plány nejsou od toho, aby se měnily dle přání investora, ale aby investorovo přání opravdu regulovaly: "My jsme měli jasnou představu, co provést v těch prolukách [u DK], ale nepředpokládali jsme, že někdo třetinu bloku zbourá."

V boji se svévolí úřadů a úředních procesů se teď angažuje zejména Mgr. Petr Pelcl a jeho občanské sdružení Kontrolní skupina.cz. V současné době podává žalobu na nezákonnost demoličního výměru (článek zde). Je ovšem velmi pravděpodobné, že i když dá soud žalobě za pravdu a demoliční výměr zruší, DK už na svém místě dávno stát nebude. Podobnou situaci (v kauze bourání nádherné Schifauerovy továrny v Kla­tovech) popisuje známý sochař Václav Fiala ve své knize "Co nám zbořili".

Na konec článku bych rád připomenul postup investora v průběhu času. V roce 2010, po velkých protestech obyvatel Plzně i odborníků, investor prohlásil, že se Dům kultury bourat nebude. V roce 2011 ovšem bylo bourání znovu na pořadu dne. V květ­nu 2011, jen dva dny před příchodem památkářů, začal investor nezákonně (na objekt byl podán návrh prohlášení za kulturní památku) demolovat veškeré interiéry objektu včetně podhledů, podlah, příček, sedaček atd. Do médií pak za zvuku sbíječek v pozadí vypustil nehoráznou lež, že v objektu praskla voda, kterou teď opravují. Na podzim 2011, kdy investorovi teklo do bot, se začal snažit se svými odpůrci domluvit na tom, aby za nějakých podmínek přestali stavbě bránit. Poté, co jim celé roky přezíravě a povýšeně ukazoval svá záda (na podzim a v zimě 2011/2012 probíhal boj o demoliční výměr a o řízení EIA). Většina odpůrců už ale měla manipulací a lží investora dost, tak mu sdělila, že se s ním bavit nebudou, respektive až poté, co vypíše architektonickou soutěž a nechá objekt prohlásit památkou. Zábavnou po­učkou byl i investorův často opakovaný demagogický příběh o tom, jak je v DK pouze jeden kohout na topení a ten se buď otočí a vytápí se celá budova, nebo se otočí na druhou stranu a celá budova mrzne. Zbourat tento kolos a vystavět nový je jistě jednodušší než předělat rozvody vytápění. Z výše uvedených řádků je vidět, s kým máme tu čest. Doufám, že si na to vzpomeneme, až se za pár let budeme rozhodovat, kam zamíříme na nákup. Pro tuto morálku existuje jediný trest: materiální krach materiálních plánů.

Nyní nastává doba stavební díry na nábřeží Radbuzy. Přejme si, aby tam díra vydržela aspoň tak dlouho, než se nám příběh tohoto procesu nesmazatelně zapíše do paměti, a než budou všichni, kdo v kauze manipulovali demokratickým právem, po právu potrestáni.


27. 3. 2012 - Porota soutěže, Marek Sivák

Výňatky z protokolu urbanistické soutěže Plzeň - Vnitřní město

V protokolu o průběhu urbanistické soutěže Plzeň - Vnitřní město se mimo popisu přípravy soutěže a hodnocení návrhů objevily velmi zajímavé úvahy o stavu města, pozitivech a negativech dosa­vad­ního vývoje, i o jeho možném směřování. Autorem textu je soutěžní porota. Se souhlasem jejího předsedy Doc. Ing. arch. Jana Jehlíka zde publikujeme nejzajímavější výňatky. Kompletní protokol naleznete na stránkách Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně.

"Smyslem a účelem soutěže bylo (...) nejen nalézt náměty a návrhy pro přípravu nového územního plánu, nýbrž též přijmout nové impulsy metodické a metodologické, zejména je-li z dosavadní aplikace nového stavebního zákona patrno, že platná právní úprava vznik kvalitních územních plánů nepodporuje, čehož výrazem je rovněž rozsáhlá (a zřejmě nikoliv poslední) novela toho předpisu.

Konečně bylo záměrem soutěže vyhledat partnera pro zpracovatele územního plánu, jímž je ÚKRMP. Město velikosti a významu Plzně se nemůže obejít bez trvalého odborného zázemí, avšak sama příprava a zpracování územního plánu může doznat významných kladných impulsů, je-li ke zpracování koncepce přizvána osobnost externí, resp. je-li možno se opírat o konzultační součinnost s dalšími účastníky této soutěže. Protože proces pořízení územního plánu představuje jak odborný tvůrčí proces, tak velmi složitý proces správní a politický, bylo předmětem této soutěže též hledání osobností se silným metodickým i věcným názorem na vývoj a správu města, na další utváření jeho obrazu, jeho postavení v regionu i jako významného města České republiky s přesahy přes západní hranici země na historicky a kulturně a civilizačně významné trase Praha - Norimberk.

Tyto osoby budou muset být oporou pořizovateli a zpracovateli územního plánu (resp. v celém procesu územně plánovacím) vůči městu jako zadavateli a politicky odpovědnému subjektu, oporou městu ve vztahu k dotčeným správním orgánům, jejichž působení v současném systému územního plánování představuje často nesmyslnou brzdu účelnému a smysluplnému rozvoji, a konečně oporou města při projednávání územně plánovacích záměrů s nejširší odbornou i laickou veřejností.

Dále protokol zajímavou formou abstrahuje vyznění jednotlivých návrhů. Rozděluje je do skupin dle typických rysů, tím deklaruje možné směry úvah o městě. Z názoru poroty vyplývá, že tradiční územní plánování bez podstatných inovací nemá v budoucnosti města místo, životaschopný územní plán musí počítat s razantními (byť evolučními) změnami, a to nejen návrhovými ale i metodo­logickými.

Předložené návrhy byly sice zaměřeny na předmět soutěže, tj. centrální část města v kon­textu města jako celku, avšak většina návrhů implicitně uvažovala o městu v sou­vislostech širších a neopomněla je správně připomenout alespoň v analytické vstupní úvaze v textové části návrhu. Samotná hranice řešeného území, vnější městský okruh, je v mnoha návrzích součástí řešení a tyto návrhy dávají podněty k diskuzi o jeho umístění vůči vnitřnímu okruhu i jeho vlastním trasování.

Mnohá z východisek se opakovala a potvrzovala tím i zčásti dosavadní směřování města. Nicméně mnozí z účastníků zároveň upozorňovali jak v grafické, tak v tex­tové části návrhu, že některé, poněkud extenzivní přístupy k rozvoji města narážejí na meze, dané především limity sociálními a ekonomickými, avšak rovněž některými omezeními plynoucími z dosud často ne zcela koordinovaného urbánního vývoje, s utvářením césur v kompaktním městě, s rostoucí zástavbou za kompaktním městem (s drahou infrastrukturou a neefektivními náklady na údržbu), s omezeními ochranářskými v centru města, nedůvodnými a často nesmyslně blokujícími obnovu a především utváření nových vrstev města, současných a hodnotných. [Je znát] jistý konzervativismus, jehož výsledkem je zdání, že město Plzeň nemá žádné zásadní problémy (jistě ne toho rázu, které by vedly k rychlému kolapsu). Avšak [město ve skutečnosti zápasí] s narůstajícími disharmoniemi mezi jednotlivými svými částmi, s dalším utvářením nebo potvrzováním césur a oslabováním centrálního kompaktního města.

Předložené návrhy lze rozdělit do dvou základních skupin:
a) návrhy předpokládající vznik relativně samostatných subcenter (nikoliv pro funkční posilování existujících urbánních celků a dotváření městského vícevrstevnatého urbánního prostředí). Tyto návrhy vykazují zároveň často znaky tradičního územně plánovacího přístupu k území bez větších a cílenějších inovací;
b) návrhy důsledně podporující kompaktní město, odstraňování zbytných cézur a vhod­né formy zahušťování a intenzifikace s rozsáhlejšími dostavbami a přestav­bami v dosud nezastavěných nebo neměstsky zastavěných (tudíž transformovaných) lokalitách, s respektem k přírodním kvalitám území (více či méně akcentovaným) a s před­pokládanými zásahy v územích dosud "ochranářsky" nedotknutelných.

Soutěžní porota považuje první skupinu návrhů za velmi problematickou, neboť místo podpory kvality města Plzně spočívající zejména v obnovované kvalitě centrální části vytváří alternativní centra, která budou odsávat aktivity a oslabovat centrum nebo, což je pravděpodobnější - nikdy se skutečnými podpůrnými centry nestanou a investice sem směřující budou neefektivní. Porota však konstatuje, že prakticky všichni účastníci se ve svých úvahách dotkli problematické urbánní kvality od centra vzdálenějších částí města a nutnosti podpory jejich městských funkcí, arci s přihlédnutím k jejich celkovému charakteru.

Ve druhé skupině byly předloženy návrhy, které kompaktnost města demonstrují na dvou základních přístupech:
1. kompaktnost doplněné urbánní struktury celého města vyzařující z centra do okrajů s tomu odpovídající proměnou charakterů (ne pouhých "charakteristik"!), tedy zpevňování města koncentricky - graficky často demonstrováno kompaktní kružnicí s naznačeným směrem dostaveb a zhušťování (...).
2. kompaktnost urbánně sevřených, avšak přírodními podmínkami, morfologií a říčními toky oddělených "ostrovů" s jednoznačněji určeným rozhraním (...).

[Konkrétní vybrané návrhy] (...) vyjadřují, dle názoru poroty, nejsilněji určitý názor na centrální část města, na město jako celek i v širším kontextu regionálním graficky pregnantní formou a mohou tudíž reprezentovat týmy a osobnosti, které mohou být oporou zpracovateli a pořizovateli územního plánu, jakož i městu ve složitých jednáních, která město v souvislosti s pořízením nového plánu čekají.

Výsledky této soutěže a kvalita předložených návrhů soutěžní porotu vedly k dopo­ručení jednak uzavřít smluvní vztah s vítězi na trvalejší spolupráci a součinnosti v ú­zemně plánovacím procesu, jednak na využití dalších podnětů a námětů, především s týmy oceněnými a odměňovanými formou externích kooperací a spoluprací, které by mohly mít formu nejen individuálních dílčích konzultací, ale též workshopů nebo obdobných cílených akcí k dílčím, ale významným tématům obnovy a rozvoje města, zejména v těch případech, kdy smysluplný rozvoj bude konfrontován s vnějšími limitujícími požadavky a podmínkami.


21. 3. 2012 - Marek Sivák

Urbanistickou soutěž na Plzeň vyhrály ateliéry MOBA a Koucký, lidé okolo Škoda Plzně získali odměnu

Převzato ze stránek Útvaru koncepce a rozvoje:

"Porota urbanistické soutěže "Plzeň - vnitřní město" po svém dvoudenním zasedání (20. a 21. března 2012) vybrala dva vítěze, a to soutěžní návrhy číslo 2 (MOBA studio s.r.o.) a číslo 7 (Ro­man Koucký architektonická kancelář s.r.o.).

Do soutěže bylo odevzdáno dvacet soutěžních návrhů. Jeden návrh nebyl připuštěn do řádného posuzování pro porušení závazných podmínek a byl posouzen mimo soutěž. Celková úroveň ode­vzda­ných návrhů byla velmi vysoká. Porota oceňuje úsilí účastníků a považuje soutěž za cenný zdroj úvah a informací o městě a jeho možném vývoji. Podrobné informace o soutěži nalez­nete v pro­tokolu o průběhu soutěže, v dokumentech ke stažení."

Další informace, protokol o průběhu soutěže a hodnocení vítězných návrhů naleznete na stránkách zástupce vyhlašovatele soutěže.

Plzeň má veliké privilegium, že se jí dostalo 20 zajímavých a nápaditých soutěžních návrhů. To je dokonce o návrh více, než ve srovnatelné soutěži na ideový územní plán Hradce Králové, která přitahovala několikanásobně vyššími cenami. Všichni nyní napjatě čekáme, jak město Plzeň s vítěznými návrhy naloží a zda je již brzy Útvar koncepce a rozvoje zapracuje do právě tvořeného územního plánu. Pokud by měly zůstat pouze abstraktním zdrojem úvah a informací, tak by to byla pro město promar­něná příležitost.

S výsledky soutěže byl velice spokojen i předseda poroty, přední český urbanista Doc. Ing. arch. Jan Jehlík. Potěšil ho zejména počet soutěžních návrhů a jejich kvalita. Za porotu uvedl, že rozhodovala konzistentně a ve většině případů i jednohlasně, což je znatelné i z protokolu soutěže. Vřele doufá, že město Plzeň návrhy použije a bude s je­jich tvůrci pokračovat ve spolupráci; dobrým nápadem by dle něj bylo, aby Útvar koncepce a rozvoje města Plzně uspořádal s tvůrci prvních 5-10 ná­vrhů workshop o budoucnosti města.

Plné znění vítězných a odměněných týmů:

1. cena: MOBA studio s.r.o.: Ing. arch. Igor Kovačević Ph.D., Ing. arch. Yvette Vašourková, Ing. arch. Kateřina Šrámková, Ing. arch. Barbora Šimonová, Ing. arch. Tereza Dufková, Ing. arch. Zuzana Kuldová, Michele Porsia, Federica Peruzzi
1. cena: Roman Koucký architektonická kancelář s.r.o.: Ing. arch. Roman Koucký, Šárka Malá
2. cena: Ing. arch. Michal Dvořák, Ing. arch. Lukáš Grasse, Ing. arch. Libor Pánek, Ing. arch. Ivan Gogolák
odměna: MS architekti s.r.o.: Ing. arch. Michal Šourek, Ing. arch. Milan Ševčík, Idan Zveibil MSc.
odměna: Ing. Tomáš Cendelín, Ing. arch. Petr Jehlík, Mgr. Ing. arch. Petr Klíma, M Arch Marek Sivák, RNDr. Milan Svoboda

Poslední odměněný tým tvoří i lidé podílející se na fungování platformy Škoda Plzně a jejích projektech, odměna v konkurenci předních českých urbanistických kanceláří je pro ně zadostiučiněním. Jsou též pravděpodobně jediným odměněným zástupcem "domovských" plzeňských týmů. Tým mimo uvedených autorů doplňovali i spolu­autoři Roman Černík, Ida Kaiserová a Barbora Klimszová.

O dalším dění ohledně soutěže a oceněných návrhů Vás budeme průběžně infor­movat. Dle soutěžního protokolu by měly být návrhy zveřejněny na výstavě v Měš­ťan­ské besedě v červnu 2012.


16. 2. 2012 - Marek Sivák

Primátor města Plzně se staví za kulturní projekty

Primátor Mgr. Martin Baxa nás mile překvapil svým komentářem k článku "Plzeň a Divadlo: Lovestory". Napsal, že si ho přečetl s velkým zájmem, a ač s někte­rý­mi věc­mi nesouhlasí, tak ho vnímá jako zajímavý a konstruktivní příspěvek do debaty.

Nechtěl jsem, aby zůstalo u zdvořilého "oťuknutí" a zavedl jsem znovu řeč na téma špatného umístění, velikosti a orientace divadla. Ještě před tím jsem ale zmínil, že di­vad­lo je až druhořadé, mnohem zásadnějším projektem pro Plzeň je Světovar. Ten totiž mimo vlastní funkce zachra­ňu­je část městského industriálního dědictví, ukazuje - stejně jako Avalon - o kolik je úspěš­ná konverze historických objektů bohatší než pouhé boření a novostavby, poskytuje prvotřídní alternativní prostor ve městě, kde jsou kulturně nejsilnější právě alterna­tivní a nízkorozpočtové projekty, oživuje i jinou čtvrť než náměstí a ulice okolo). Světovar má navíc zlomkový rozpočet oproti divadlu. Odpověď pana primátora skrývá několik důležitých sdělení a s jeho laska­vým svolením ji zde publikujeme:

"Při té debatě v rozhlasu [osmá debata k projektu Plzeň EHMK 2015 na téma "Divadlo - co se stane, když nebude?" - záznam zde] jsem si nijak nevymýšlel, když jsem říkal, že výběr parcely byl v gesci ÚKR [Útvaru koncepce a rozvoje] a že si myslím, že v této naší městské organizaci opravdu pracují odborníci. Ale v té době jsem primátor nebyl, ani jsem nebyl u zrodu té soutěže na novou budovu DJKT. Na Vaše argumenty reagovat neumím, jsou opravdu veskrze odborné, ale velmi za­jí­mavé – viz třeba "natočení" divadla apod. Ale v současné době už jsme opravdu příliš daleko a proces "zrodu" divadla je v jiné etapě.

Světovar mi přináší velkou radost i starost. Radost: je to záměr, kterému hodně věřím z mnoha dů­vodů - poskytuje velmi invenční a (nejen) v Plzni unikátní koncept multifunkčního kulturního prostoru, představuje mimořádnou příležitost pro další oživení a rozvoj kultury ve městě Plzni, přináší šanci na zahájení velkorysé revitalizace dosud opomíjeného prostoru a v širší perspektivě i možnost vzniku dílčího "pólu růstu", ohniska dalšího rozvoje města. Problematické jsou tradičně peníze a musíme ještě zapracovat na zlepšení veřejného "vnímání" tohoto projektu, který není na rozdíl od divadla či galerie tak samozřejmý. Ale věřím v úspěch a zasazuji se o něj maximálně!

A pak připomenu ještě dvě dílčí témata: nová galerie a velkorysý projekt rekonstrukce a revitalizace loosovského objektu Klatovská 110."

Nyní ta důležitá sdělení. Za prvé, pan primátor popisuje hodnoty Světovaru velmi podobně jako my. U divadla ale stejným způsobem neargumentuje a neargumentoval tak ani v rozhlasové debatě (to si vzali na starost ředitelé divadel). Zdá se tedy, že ani pro pana primátora není divadlo prvořadé, ne důležitější než Světovar.

Jako problém uvádí peníze a veřejné vnímání projektu. Pro relativně velké množství veřejnosti je Světovar symbolický, jak se ostatně ukázalo na minulých akcích na tomto místě. Další část veřejnosti bude mít šanci se s prostorem a jeho kulturní hodnotou seznámit již brzy, na začátek dubna (předběžně v pátek 6. 4. 2012) se chys­tá slavnostní znovuotevření Světovaru. Zbývající část možná nechce a nemusí pro­jekt chápat, schvalovat, nebo mu rozumět. U projektu takto specifického, do jisté míry odborného či subkulturního, nemůžeme chtít, aby měl mainstreamovou popu­la­ritu. U středověkých rukopisů by také část lidí nechápala, proč je potřeba je restaurovat a proč se jednoduše a levně nevyhodí. Odborná popu­larita Světovaru (jezdí se na něj dívat renomovaní odborníci z Prahy a dalších českých i zahraničních měst) je více než vypovídající.

Co se týče peněz, je zajímavé, že na nějaké projekty se peníze vždy najdou (ulice U Trati stála přes dvě miliardy, tribuny fotbalového stadionu 360 milionů, divadlo má stát přes miliardu a odhad ceny nového depa dopravních podniků je 13,6 miliardy se splát­kami půl miliardy ročně!) a na některé ne (rekonstrukce městských lázní byla od­hadována na cca 60 milionů v době, kdy se stavěla megalomanská ulice U Trati).

Nepoměr některých investic je opravdu k pláči, za cenu ulice U Trati a mostu za Hlav­ním nádražím bychom měli bez problému vystavěny všechny navržené kul­turní projekty včetně galerie, za cenu depa MHD by se z Plzně s nadsázkou stalo mo­der­ní velkoměsto.

Doufejme, že se na Světovar (jež byl pro srovnání vyčíslen na cca sto milionů) a spol. "drobné" vyšetří a že Plzeň nebude pokračovat v sebezničujícím kolotoči nadvlády dopravních investic. Vystavět komunikace není jen ohromná jednorázová suma, vel­ká část peněz jde i na údržbu.

Abych se vrátil k e-mailu pana primátora, co mě potěšilo nejvíce je, že pan primátor sám připomněl další projekty, za kterými si stojí. Nová budova Západočeské galerie (jejíž současné prostory absolutně neodpovídají kvalitě instituce a výstav - kapacitní deficit bylo pocítit i na populární výstavě Loos - Plzeň - Souvislosti) není "odepsána", pouze dřímá a čeká na svou investiční příležitost! Ostatně na tomto místě je dobré připomenout si zvláštní argument náměstka primátora Ing. Petra Runda, který před rokem uvedl jako odůvodnění, proč nebyla na divadlo uspořádána řádná archi­tek­tonická soutěž. Tehdy řekl, že v architektonické soutěži se architekti rozmáchnou a pak to nejde zaplatit. Proto bude stát galerie přes miliardu a divadlo "jen" 300 milionů. Pane Ing. Runde, nerozmáchli se ti Vaši architekti nakonec také?

Jako poslední pan primátor jmenuje projekt Klatovské 110, jediného mezonetového bytu Adolfa Loose v Plzni (dle Petra Domanického je to Müllerova vila vestavěná do činžovního domu a jeho cena je nesmírná). Tento projekt ještě není veřejnosti příliš znám, ve vile by mělo vzniknout výzkumné centrum Adolfa Loose se stálou expozicí vč. prohlídky rekonstruovaných interiérů, centrum by se dále obecně zabývalo pl­zeň­skou architekturou, urbanismem a designem. Důležitá je i poloha poblíž náměstí Míru, zvětšuje se tím diverzita rozmístění veřejných staveb a tím i faktické centrum Plz­ně. Je toto příslib, že galerie a centrum Adolfa Loose bude?

Držíme palce zastupitelům z vládnoucí ODS a ČSSD, aby našli u kulturních projektů společnou řeč se svým primátorem (zastupitelé z TOP 09 a Plzeňské aliance tuto snahu konzistentně vykazují). Držíme palce Plzni, aby se vydala na cestu od města dopravního a industriálního k měs­tu kulturnímu, aby se naučila počítat, a aby se už nikdy nestalo, že na jeden projekt padnou miliardy a na druhý - byť ikonický - se nenajdou desítky milionů. Takovéto (ne)kupecké počty jsou totiž kromě umrtvování základních funkcí města i podfuk na obyvatele a strašná ostuda.


1. 2. 2012 - Filip Tittl

Kolektivní? bydlení

Zamyšlení nad naším "obytným prostředím" po přednáškovém cyklu Collective housing in Europe, který proběhl v druhé polovině roku 2011 na FA ČVUT v Praze. Psáno pro bulletin Alfa.

Povedený výběr hostů nastavil témata přednášek tak, že pokryla nejen "architek­tu­ru", ale i kontext, ve kterém jednotlivé projekty vznikají, a současnou diskuzi na téma kvality a formy vystavěného prostředí v jednotlivých evropských zemích. Dietmar Eberle otevřel téma univerzality výstavby, Javier Arpa přesvědčivě předestřel vztah fyzických parametrů a kvality prostředí, Rudy Uytenhaak zmínil jednu ze zásadních otázek současnosti – situaci, kdy nás dramatický růst standardu bydlení během 20. sto­letí (při setrvalém poklesu velikosti domácnosti) dostal na samou hranici jeho udr­ži­tel­nosti.

Přednášky nepřinesly prvoplánové odpovědi na naše problémy, ale nastolily přesně ty otázky, na které je si třeba odpovědět při diskuzi na téma "jak stavět současné město".

Bydlení tvoří drtivou většinu "hmoty města" a tím pádem i způsob bydlení je klí­čo­vým faktorem ovlivňujícím podobu městského prostředí. Především pak organizace prostředí v měřítku na pomezí architektury a urbanismu, jinak řečeno vztah staveb­ních typologií a "městského skeletu" dává městu základní charakter. Právě v tomto měřítku ale v Čechách nejvíce tápeme.

Velmi nízká obecná úroveň informovanosti ve smyslu možností a kvalit obytného prostředí, omezené a především nepoužívané nástroje municipalit a v neposlední řa­dě třeskutě anachronická stavební legislativa, která některé prověřené evropské mo­de­ly bydlení ani neumožňuje v Čechách realizovat, to vše vytváří celkový obraz sou­čas­ného vystavěného prostředí. Architekti rezignují na roli organizátora prostředí a soustředí se spíše na "design" v nejužším slova smyslu. Paradoxně tak řada oce­ňo­va­ných českých bytových projektů vykazuje vysokou estetickou i řemeslnou kvalitu v mě­řítku domu a interiéru, ale často selhává ve vytváření čitelného městského prostředí. S tím volně souvisí ještě jeden fenomén, týkající se české architektury: top realizace vykazují špičkovou úroveň, ale chybí kvalitní průměr. Právě ten ale vytváří celkovou kvalitu městského prostředí a právě ten je velmi citlivý na legislativní a společenský rámec, ve kterém vzniká.


27. 1. 2012 - Marek Sivák

Plzeň a Divadlo: Lovestory

Příběh nové budovy plzeňského divadla a vztahu Plzeňanů k jejich kulturní instituci.

Pohádky o nuzných děvečkách, které se díky své kráse a vtipu vdají za prince, zná většina pohádkomilných obyvatel ČR. Že se ale za jednu z nich považuje Plzeň na divadelní scéně mi až do teď zůstalo utajeno. Včerejší téměř jednomužná vlna: "Neberte nám chudinku Popelku nové divadlo!" a patriotické výkřiky posluchačů: "V Plz­ni jsme přece měli první české divadlo!" a "Nemusí vše být jen v Praze" během roz­hlasové debaty na téma "Co se stane, když nebude?" se ale jinak těžko interpretují.

V pravidelných měsíčních debatách Plzně 2015 v plzeňském rozhlasu jsme si zvykli na kontroverzní témata a ostré střety názorů. V té včerejší primátor města, ředitel DJKT, ředitel Plzně 2015, mnohaletí abonenti divadla i většina plzeňského plénu krá­čeli tiše a pospolu jako na státním pohřbu. Nejen v nekonfliktní, ale v téměř posvátné shodě se poplácávali na ramenou a utěšovali, že divadlo BUDE. Ano, bude. Touto ces­tou bude opravdu nejrychleji pohřbeno.

Město je odrazem politiky a politika je odrazem lidu. Pro Plzeň to platí jako všude jinde. Na rozličné ankety, jakou má plzeňská kultura kvalitu, co by se mělo zlepšit, co je dobré a co stojí za "starou belu", odpovídá většina obyvatel tak spokojeně, jako by žila v Neverlandu. Plzeňané se ještě zvládnou vybičovat k obraně křiklavého sym­bolu svévole jako je Dům kultury, zde ale jejich kritické schopnosti končí. Nuance kulturních kvalit je nechávají chladnými. Divadlo skvělé, multikina skvělá, Plaza skvělá. Hlavně, že máme kam chodit nakupovat, kde vidět trhák ve 3D a ještě se pochlubit známým, že nejsme nekulturní barbaři a byli jsme včera na operetě!

Nepopírám kvality plzeňské kultury. Plzeň je město svérázné a určitě svéráznější, než se na první pohled zdá. Skrývá mnoho nečekaných kulturních zážitků, které i od­borníkům z oboru vyrazí dech. Kvalita některých festivalů i soutěží je tu na evropské úrovni, skvělá překvapení skýtají nahodilé a často i nízkorozpočtové projekty nezis­kových skupin a dobrovolníků. O to smutnější je, když to samé nelze bez uzardění říci o největším plzeňském kulturním kolosu - divadle DJKT. Jeho včerejší svatořečení bylo moc i pro silné žaludky.

O co přesně šlo: téma rozhlasové debaty bylo nepochopené, panel nevyvážený a vý­sled­kem bylo přímé zrcadlo Plzeňanům - katastrofa. Ve včerejší debatě totiž vůbec nešlo o ideologickou polemiku, jestli krajské město 21. století potřebuje řádné divadlo, jak se to snažil zprofanovat ředitel DJKT. Ani nešlo o záchranu "topícího se čtyřsou­bo­rového celku, jaký nemá v kraji obdoby". Nejsme na Titaniku. Dnes šlo o chladnou my­sl a úvahu, aby se rozlišilo zrno od plev. A té se v tomto městě nedostává.

Představení včerejšího panelu: Primátor Martin Baxa - v minulosti podpořil konkurz na nového ředitele DJKT, který ale dopadl neúspěšně (stávající ředitel se pouze obrnil v pozicích). Co se týče výstavby nové budovy divadla, drží (ať už z přesvědčení nebo z nutnosti) oficiální linii ODS: budovu je potřeba za každou cenu postavit, co největší, co nejdražší, je to naše nejdůležitější investice. Investice se totiž v průběhu několika let vyšplhala z 300 milionů na skoro miliardu a v tom se ztratí spousta peněz pro stranu i kamarády. Dále ředitel DJKT Jan Burian - z pohledu odborníků žába na pra­meni plzeňského divadla. Od začátku do konce debaty držel notu matky ochra­nitelky. Oni, představitelé divadla nejvyšší kvality, se snaží nasazením svých životů divadlo zachránit z propasti umlácení se v nevhodném zákulisí. Myslí "na všechny", od kulisáků po šičky, a chtějí jim poskytnout odpovídající zázemí. Byl to on, kdo ze zamýšlené odpovídající náhrady Komorního divadla nafoukl pětinásobný balon. Skupinu nekritických zastánců projektu doplňoval Tomáš Froyda - ředitel úspěšného divadla Alfa a nyní i ředitel Plzně 2015, o.p.s. Za jeho činnost v Alfě mu lze složit hold, v debatě však spíše konformně poplácával ramena svým sousedům. Může to být osvědčená strategie, jak se udržet v čele Alfy, Plzně 2015 a v budoucnu po Burianovi i možná DJKT. Jako příklad zásadovosti, kterou Plzeň potřebuje jako sůl, to ale propadá. Mimo panel pak byla přítomna celá řada roztleskávačů, kteří neváhali po každém vystoupení úspěšné trojky spustit halasný potlesk.

Vznikla vůbec nějaká opozice, nějaká debata? V panelu zastával opozici jediný člen, který byl za to odpovídajícně grilován. Michal Vozobule je ze v zastupitelstvu opo­ziční TOP 09, která dlouhodobě investici do divadla v této podobě rozporuje. Z pu­blika a od posluchačů na telefonu pak zazněly tři nebo čtyři kritické připomínky, cca čtvrtina všech dotazů.

Debata odstartovala uvedením tématu. Diskutéři hned odhalili své "barvy" a od té chvíle se jela tvrdá propaganda. Jak už jsem zmínil, v diskusi vůbec nešlo o to, zda Plzeň potřebuje divadlo, pořádné divadlo, nebo dvě divadla. Většina lidí se shodne na tom, že dvě budovy potřebuje a že budou ku prospěchu věci. Stejně tak je faktem, že zázemí současných budov včetně divadelních dílen a depozitářů je nevyhovující. Výstavbu nového divadla ale provází celá řada otazníků, které se měly v diskusi řádně proprat: Nepravdivě argumentovaná absence veřejné architektonické soutěže (Marcela Krejsová: v soutěži si nelze diktovat cenu budovy, dostali bychom krásná divadla za 4 miliardy, která bychom nebyli schopni postavit). Odborníky dlouho­době kritizovaný výběr parcely (Martin Baxa: toto místo vybral Útvar koncepce a roz­vo­je jako nejvhodnější, to jsou přeci odborníci). Podivný přerod výherního ná­vr­hu vyzvané soutěže-nesoutěže v projekt (dílo portugalského ateliéru Contemporânea převzala kancelář Helika a vytvořila z něj něco, co nemá s původním nápadem nic společného). Neúměrné narůstání financí (od 300 milionů k 840 milionům). Ignorace celkového plzeňského kontextu (Plzeň sice potřebuje divadlo, ale ještě kritičtěji potřebuje novou galerii. Byť je galerie formálně záležitostí kraje, jde stále o to samé město a tu samou kulturu. Na galerii na rozdíl od divadla proběhly dvě řádné sou­těže - ta urbanistická galerii potvrdila na místě U Zvonu, druhá pak byla na samot­nou budovu. Stejně tak by Plzeň nutně potřebovala investice do již existujících a rozpadajících se kulturních památek, jinak se bude nové divadlo hrdě tyčit uprostřed vybombardovaných Drážďan). Špatné načasování investice (15 let se v dobách rozmachu o stavbě divadla jen uvažovalo, dnes, v době prodlužující se finanční krize, se bude brát na divadlo úvěr). Megalomanství (Jan Burian: Měli jsme tu odborníky z Londýna a Bayreuthu, známe tři typy divadla: kukátkové, arénu a blackbox. Nová stavba bude mít všechny. Jaký jiný typ divadlo byste ještě chtěli?). Špatná strategie (město ani Helika neuvažují o rozdělení výstavby do funkčních celků, např. divadlo, zkušebny, dílny, sklady, které by se realizovaly v několika etapách). Víceúčelová neúčelovost (dodnes se nepodařilo vynalézt jednu budovu, která by uspokojila akustické a další potřeby všech typů produkce. Činohra potřebuje jinou akustiku než opera a ta zase jinou než filharmonie. Akustiku lze přizpůsobit, ale jen částečně. Víceúčelové sály pak bývají spíše neúčelové, protože v nich zní dobře stejně jen jeden typ produkce). Obava z budoucnosti fungování dalších kulturních institucí a neziskovek (v dnešní době pobírá DJKT z městského rozpočtu na kulturu neúměrně vysokou částku, uvádí se přes 40%. V případě provozu nové budovy, která se neprofiluje nízkoenergetickými ambicemi, se tato částka ještě může výrazně zvýšit). Rozporuplná kvalita souborů DJKT (ředitel divadla se rád chlubí tím, že vede 4 soubory, že má roční návštěvnost přes 100 tisíc diváků a že Plzeňané toto divadlo milují. Asi ho opravdu milují, jinak by spoustu představení museli vypískat. Ač DJKT každoročně uvede několik kvalitních kusů a je organizátorem prestižního festivalu Divadlo, jeho běžná produkce se často pohybuje pod hranicí průměrnosti. Rozhodně pro něj neplatí krédo světových jevišť, že z jakéhokoliv představení musí divák odejít ne-li nadšen, tak nezklamán).

Ve světle těchto "detailů" pak jednotlivé argumenty aktérů diskuse působí trochu komicky. Primátor, který se otcovsky usmívá, nebojte se Plzeňáci, divadlo, které chcete, Vám postavíme. My, ODS. Samozřejmě, když si ho zaplatíte třikrát. Ředitel Burian, dštící síru, že města, která nemají svůj stálý divadelní soubor a pouze před­sta­vení "dováží" kulturně zakrňují. A že DJKT má odjakživa čtyři soubory a tak to musí zůstat. Právě proto jim chce postavit divadlo, které nebude šité na míru ani jednomu souboru. A nakonec Tomáš Froyda představující katastrofický scénář, jak odsud uteče mezinárodní festival Divadlo, nepostaví-li se nová budova.

Rekapitulace: Městské divadlo je zásadní a reprezentativní investice, která se uskutečňuje jednou za sto let. Ani Michal Vozobule, ani já, ani jiní kritici současného projektu si nepřejeme v Plzni divadlo nemít. Právě naopak. Toužíme po tom mít v Plzni nové divadlo - s dodatkem KVALITNÍ. Kvalitní výběr místa (archi­tek­tura se dá opravit, urbanismus jen stěží). Kvalitní architekturu vzešlou z veřejné sou­těže. Vhodnou strategii výstavby (např. po etapách). Promyšlený a finančně ús­por­ný provoz. A nakonec a zejména: kvalitní soubor. Během diskuse nepřišel na pře­třes nejúsměvnější nápad města: pojmenování nové budovy po Václavu Havlovi. Drama­tiku, esejistovi a prezidentovi, který prvoplánové skleněné paláce nesnášel.


22. 1. 2012 - Marek Sivák

Připomínky Plzeňanů k Plzni

Na facebookových stránkách jsme před časem spustili veřejnou diskusi k vyhlášené urbanistické soutěži na Plzeň a k městu samotnému. Rozpoutala se debata z mnoha zajímavými připomínkami, z nichž ty nejpůvodnější Vám zde přinášíme. Kompletní seznam příspěvků pak najdete zde. Do diskuse jsou také stále vítány nové příspěvky. Účelem je jednak inspirovat soutěžící k zahrnutí Vašich představ o Plzni do soutěž­ních návrhů a potažmo pak do územního plánu, a jednak inspirovat své zastupitele k řešení zmíněných problémů a nedostatků.

P. Motejzík: "Přál bych si, aby Plzeň měla skutečné nábřeží - široký bulvár podél řeky, kde bude možné projít se, zaběhat si, projet se na bruslích, posedět, odpočinout si... To vše propojené přes most u Jána až do nově budovaného parku k soutoku Mže s Radbuzou. Co třeba Denisovo nábřeží zcela bez aut s opravenými městskými lázněmi, sloužícími fitnessu, službám a kultuře. Zrušení parkoviště na náměstí - když už si radní odhlasovali Rychtářku, ať parkují tam. Místo toho by tam mohl být každé léto na zemi velký letničkový "koberec" např. s městským znakem, podobně jako v Bruselu, který by nejlépe vynikl z věže. Přál bych si nevzhledný volný prostor u banky na Anglickém nábřeží změnit na něco příjemnějšího - víc vody a zeleně, míň betonu. A když už má místě Domu kultury stát něco jiného, tak ať to alespoň stojí za to. Nevzhledných krabic máme dost už na sídlištích.

J. Surmanová: "Dotaz spíš pro tvůrce městské dopravy: Nešla by už konečně řešit dopravní situace na Slovanech - nám. M. Horákové? Přejet hlavní Slovanskou tř. kolmo nebo odbočit na ní doleva z vedlejší je nadlidský výkon, mají tam potíže i autobusy MHD. Protože náměstí lze objet dokola,nešlo by to označit je jako kruhový objezd a jedit podle toho? Snížil by se tam počet nehod. A ještě jeden návrh pro lepší město: Máme v každé čtvrti kontejnery na separovaný odpad, co takhle přidat sběrnou nádobu na drobný kov? Je škoda házet plechovky od nápojů a konzerv do směsného odpadu, když kov z nich by se dal využít. Kvůli plechovce od piva nebo pár starým hřebíkům se nikdo nepožene přes půl města do sběrného dvora a radši ji hází do popelnice. Myslím že takové sběrné nádoby by se hodily."

N. Ševečková: "Především by to chtělo udělat něco s 'Domem hrůzy'... tahle přezdívka naprosto vystihuje, jak vypadá. Rozhodně [nemyslím] strhnout a postavit obchoďák, ale opravdu s tím udělat cokoliv, aby to nějak vypadalo :) Myslím si, že takhle Dům kultury působí opravdu jen jako ostuda. Jinak souhlasím s větší podporou pro cyklisty."

D. Lukas: "Nejvíc mi vadí: přeplněné popelnice a odpadkové koše, odpadky na ulici, špinavé chodníky, posprejované budovy, exkrementy, žebrající narkomani a alkoholici, nedostatek informací nejen pro turisty, herny a kasína..."

E. Haunerová: "Nelíbí se mi množství obřích a nevzhledných billboardů v centru a okolí. Chybí mi cyklostojany a více vstřícnosti cyklistkům, bezbariérové sjezdy z chodníků. Přivítala bych osvětlení, které neprodukuje světelný smog a pítka, ze který je možné pít, když je žízeň. Chtěla bych zastávky MHD, které budou chranit před deštěm a ne jen tak vypadat, že chrání. Chtěla bych do parků více umění. Zrušila bych nebo zmenšila parkoviště před radnicí. Zkulturnila bych plac za poštou - konec Veleslavínovi ulice, kde je teď prázdné místo..."

Vaše komentáře nás neustále zajímají, napište, co byste i Vy na Plzni zlepšili a jak! Diskuse k Plzni a urbanistické soutěži probíhá zde, taktéž můžete zaslat Váš názor na e-mail: mail@skodaplzne.cz.


3. 1. 2012 - Martin Karhan

Plzeňské řeky a berlínská Badeschiff

V dobách 1.republiky plzeňské řeky vřele zvaly k procházkám, odpočinku či koupání. V jejich blízkosti se nacházely instituce nadregionálního významu např. Městské lázně nebo Zoologická zahrada. Necitlivými zásahy do městské struktury byl však přístup k řekám značně omezen. Po roce 1989 došlo k realizaci několika cyklostezek. Jejich okolí však stěží připomíná kultivované městské prostředí, které by navazovalo na atmosféru prvorepublikových časů (obr. 1). Smělé plány futuristických lávek křižující Mži architektů Císlera a Monharta známe jen z novinových obrázků, aniž bychom tušili, v jakém místě a stavu se tyto projekty přesně nacházejí.


Badeschiff_01a_525.jpg Zajímavý přístup revitalizace jedné nábřežní lokality se před lety povedl v Berlíně. V předprojektové fázi se vycházelo z výsledků historické analýzy života podél Sprévy. Výsledky poukázaly na tradiční berlínské "genius loci": v 19. století existovalo na Sprévě až 15 plaveckých lokalit, než musely být všechny zavřeny vlivem vzrůstajícího znečištění ještě před I. světovou válkou. Koupání v řece bylo místním fenoménem, a tak se po pádu Berlínské zdi hledaly možnosti, jak na tuto tradici navázat.


V Berlíně nehledali jednoduchá řešení a provedli konverzi 30 let starého nákladního člunu na plavecký bazén. Trup lodi byl oproštěn od nezbytných částí až na nosnou konstrukci a pokryt druhým voděodolným pláštěm, aby v nově vzniklém prostoru mohly vést veškeré technické instalace. Nová konstrukce byla naplněna chlorovanou vodou o požadované teplotě a ukotvena poblíž opuštěných továrních hal, kam bylo důmyslně umístěno nezbytné zázemí a technologie (obr. 2). Co největší možné zapuštění bazénu vyvolává silnou reminiscenci dávných časů (obr. 3). Bazén byl doplněn o slunná terasová mola, jež jsou spojeny s břehem dřevěným palubovým můstkem.


32 metrů dlouhý bazén je v provozu celý rok. Bez použití těžké techniky je možné celý areál zastřešit membránovou střechou, jež je napnuta kolem dřevěné rámové konstrukce. Po vzoru zeppelinů je membrána napuštěna předehřátým vzduchem pro zajištění dostatečného tepelného komfortu. Ze systému připomínající stavebnici je možné v létě sestavit provizorní altánek, kde je možné najít útočiště před nepříjemným letním sluncem. Výjimečnou atmosféru má i noční koupání, kdy je hladina po obvodě nasvícena zelenomodrými LED diodami (obr. 4).


Na hranici mezi městem a řekou se obnovilo pouto člověka k místu, které kdysi bývalo plné života a radosti. A zatímco se berlíňané opět nerušeně koupají ve Sprévě a až do Plzně musí jezdit natáčet film o pádu NDR, připravují se plány, jak zničit v nedávné době rekonstruované Denisovo nábřeží ...

Zdroje:
AMP ARQUITECTOS, stránky autorů projektu, dostupné z
www.amparquitectos.com
architonic.com, nezávislý architektonický průvodce, dostupný z
www.architonic.com/ntsht/winter-bathing-ship/7000161

Poznámka: podobný projekt můžete nalézt ale například i v Kodani:
www.archdaily.com/11216/copenhagen-harbour-bath-plot


17. 12. 2011 - Marek Sivák

Plzeňané shromažďují kreativní připo­mínky k svému městu

Do diskuze o Plzni přispějte svým názorem zde.

Začalo to krátkou výzvou Škody Plzně reagující na vyhlášení urbanistické soutěže na vnitřní Plzeň, a už se hrnou zajímavé nápady na nevyužité prostory v centru města, lepší dopravní řešení či nedostatky v městském mobiliáři.

Soutěž je totiž určena pro profesionální týmy (z důvodu další spolu­práce s Útvarem koncepce a rozvoje města Plzně po soutěži), členem týmu musí být autorizovaný architekt či urbanista. Škodě Plzně přišlo, že by mohlo být zajímavé a podnětné shromáždit i laické názory na Plzeň, škoda, že tento nápad nepřišel z ofici­álních míst před samotným vyhlášením soutěže.

Na facebookových stránkách Škody Plzně obratem vznikla diskusní sekce, je uvedena slovy: "Pokud si myslíte, že ve Vaší či jiné čtvrti něco chybí, něčeho se nedostává, něco by chtělo změnit či zlepšit, nebo jste si naopak všimli něčeho cenného, co by stálo za to "vyzdvihnout", zasdílejte s námi Váš názor zde na facebookových stránkách!" Pokud k tomu bude Útvar kon­cepce a rozvoje či jiný zaintere­sovaný subjekt přístupný, tak bychom chtěli zpřístup­nit komentáře účastníkům soutěže, aby k nim mohli dle svého uvážení přihlédnout.

Jak je již zmíněno na začátku, z diskuse se dozvídáme zajímavé nápady a přání obyvatel. Některé z nich sice urbanistické návrhy díky svému měřítku nebudou moci pojmout - ve výkresech celého města se nezobrazí drobný městský mobiliář, ani to, zda jsou prostory čisté či špinavé - ale výkresy můžou např. upozornit na to, že je nějaká oblast zanedbaná a mělo by se jí věnovat více péče. A co je hlavní, účelem diskuse není primárně pouze shromáždit návrhy k soutěži, ale obecně dát prostor obyvatelům, aby se ke svému městu vyjadřovali. Bylo by skvělé, kdyby si politici, kteří zadávají zakázky na úpravu veřejných prostor, a zakazují architektům na nich realizovat lavičky (prý kvůli bezdomovcům...) přečetli, jak občanům tento městský mobiliář chybí. Lidé chtějí ve městě pítka, cyklostojany, bezbariérové sjezdy z chod­níků, osvětlení, které neprodukuje světelný smog. Bylo by skvělé, kdyby na stránky zavítal někdo z odboru dopravy a inspiroval se k řešení problematické situace na náměstí Milady Horákové. Bylo by skvělé, kdyby si na radnici povšimli, že ač lidé obecně vnímají stav Domu kultury jako problém ("dělá městu ostudu..."), tak pro mnoho z nich není jediným řešením ho strhnout a vystavět místo něj obchodní centrum, ale jejich invence sahá dále a dokáží si představit i citlivou rekonstrukci.

Budeme se těšit na další nápady a příspěvky, pokud se chcete do diskuse zapojit, tak určitě neváhejte a učiňte tak zde.


13. 12. 2011 - Filip Tittl

Čemu čelíme v současném městě

Krátké zamyšlení nad úlohou profesionálů i běžných obyvatel, psáno pro Alfa 10/2011.

Ač to na první pohled není nejzřejmější, město se za několik posledních desítek let výrazně proměnilo. Mnohem více než jeho fyzická podoba se změnil způsob jeho používání a především procesy, které je tvoří. Partnerem architekta je v drtivé většině "profesionální stavebník", který není uživatelem stavby. V měřítku soukromé investice se tvoří veřejné prostory. Stavební typologie jsou stále komplikovanější a jejich kombinování vyžaduje specifickou úroveň poznání. Tak jako celá společnost i město čelí v určitém smyslu opačným výzvám než před několika desítkami let. Klademe si otázky, co s velkým množstvím veřejného prostoru a jak vhodně koncen­trovat městské prostředí. Ani trochu si ale takovou situaci netroufám nazvat problémem. Jde pouze o nový stav, který je třeba pečlivě analyzovat, pochopit a odpovídajícím způsobem na něj reagovat. Skutečným problémem by se mohlo snadno stát ignorování popsané situace a snaha se vůči takovému světu zapouzdřit a negativně vymezit.


12. 12. 2011 - Marek Sivák

Plzeň vyhlásila urbanistickou soutěž!

Poprvé od revoluce se město Plzeň odhodlalo vyhlásit urbanistickou soutěž v takto úctyhodném rozsahu - perimetr je dán vnějším silničním okruhem a mimo centra zahrnuje i sídliště Skvrňany, Vinice, Petrohrad, Roudnou, Jižní Předměstí, část Bor, Lochotína a Slovan. Okruh je navíc orientační, lze ho přesáhnout a pojednat sídliště jako celek. Některé městské části (např. Plzeň 1 zásluhou TOP 09 a Plzeňské Aliance), se na svém zasedání přihlásily k podpoře soutěže a těší se na výsledky, které by mohly pomoci zkrášlit tvář i fungování čtvrtí. V porotě najdeme renomované odborníky, kteří soutěži dodávají na prestiži. Nezbývá než doufat, že se shromáždí také úctyhodný počet kvalitních návrhů, a že město uposlechne rady odborníků a nedá takovouto šanci vniveč.

Podklady k soutěži lze vyzvednout do 9. března 2012, mezi 12. až 16. březnem 2012 proběhne odevzdávka návrhů. Soutěž je veřejná, jednokolová a anonymní. Více o soutěži se dozvíte na stránkách Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně.


11. 12. 2011 - Marek Sivák

My – město a malost

Pokud se Vám bude zdát, že tento článek znáte, tak se na této stránce objevil ve své "draftové" podobě pod názvem "Zaprděnost". Toto je finální verze, která vyšla v měsíčníku Alfa (bulletin vydávaný Fakultou architektury ČVUT, č. 10/2011). Článek je součástí širší škály komentářů k dů­ležité konferenci Inventura urbanismu, časopis s dalšími komentáři si můžete stáhnout zde.

Největším problémem města jsme my sami. Ke každému historickému období obvykle patřil nějaký náhled, více či méně jasný směr, kterým se kráčelo a dle kterého se město utvářelo. To platí i pro socialismus. Některá období byla neúspěšná, v čás­tech až tragická, ale ve většině případů to docela fungovalo. Jelikož poslední období bylo právě oním katastrofickým scénářem, kdy bujely velké koncepty a velké tragédie (např. přestavba Plzně na město amerického typu), po jeho skončení jsme se povětšinou uchýlili do vakua, ze kterého jsme osnovu nebo "koncept" úplně vytlačili. Co se stalo, už nemělo být připomínáno, megalomanský koncept skončil na šibenici, ale spolu s ním i koncept jako pokorný a životadárný nástroj. Těch několik prozí­ravých, kteří tehdy viděli, že to takto nepůjde, nemohlo vytáhnout většinu z dobro­volné distance.

Vezmu znovu za příklad Plzeň. Dnešní stav bych přirovnal ke stavu Říma před Albertim. Velké město, jež se rozrostlo v časech slávy a najednou z něj zbyly trosky, obyvatelé i prostředky ubyli (exodus dělníků ze Škodovky), změnil se styl života. Polovinu města rozvrátil socialismus, ale současná doba se k tomuto dílu staví jako k hotovému, neměnnému. Na rozdíl od západu, kde se s mnohými kreacemi minulosti vyrovnali dosti razantně, my stále jen na každém rohu přešlapujeme vedle socialistických teras, opečováváme tisíce obrubníky nakouskovaných trávníků na sídlištích, jezdíme po socialistických průtazích, které zničily a ničí centra měst. Stejně tak, jako jsme nezvládli přechod mezi sídlišti a satelity a mezi satelity a krajinou, tak jsme nezvládli „zkurátorovat“ přechod mezi městem 19. století a sídlišti. Selháváme v úkolu být nejen slovními soudci, ale i vykonavateli napravujících rozsudků po předchozí éře.

A do toho ze všech stran slyšíme, že se nějaký starý významný dům bude bourat a místo něj stavět obchoďák, parkoviště, benzínová pumpa. Jak je to možné? Sami toho moc mimořádného nezvládneme a ještě si bouráme to povedené? Je jedno, zda jde o Nákladové nádraží Žižkov, dům na Václavském náměstí, Dům kultury v Plzni – hro­zící následovníci vždy pokulhávají o několik tříd a jasně čpí jediným účelem – komer­cí. Jsme špatní architekti? Ano i ne. Můžeme být dobrými architekty budov, ale jsme špatní architekti velkých projektů. MY – SPOLEČNOST. Cokoliv vybočujícího mimo onu úzkou normu, kterou jsme se za 20 let naučili brát jako akceptovatelnou (sorti­ment od nevýrazných staveb a nedůležitých zásahů do veřejného prostoru po podni­katelské baroko) předem devalvujeme a stavíme tomu překážky. Tyto bariéry jsou pak často pro většinu dobře-myslících autorů (architektů, developerů, obcí) nepřeko­natelné. Paradoxně pro druhou skupinu – jdoucí za vidinou enormního zisku a mající prostředky – překonatelné jsou. Proto dopadají projekty na revitalizaci sídlišť tak, že se natřou fasády, místo aby se OPRAVDU revitalizoval PROSTOR sídliště, a proto můžou vznikat místo domů kultury obchodní krabice z předměstí.

V pozadí toho všeho je malost - neprofesionalita úředníka, který sklapne podpatky a nechá si od „malých-velkých pánů“ vše líbit, zatímco si zlost vylévá na běžném občanovi; malost a bázlivost občana, který si nechává CELÉ TOTO líbit, ve volbách nepotrestá lokální politiky (v Plzni přes všechny excesy vládne od revoluce nepře­tržitě ODS s notnou dávkou podpory ČSSD) a stále se BOJÍ VELKÝCH PROJEKTŮ; malost a nevýraznost odborníka na důležitém místě, který postrádá nebo neprosa­zuje odvážné VIZE. O politikovi a investorovi nemluvím, ti „bázliví“ nejsou, ti z na­šeho přizemdržství naopak krásně těží.

Naším úkolem je SEBRAT SE – začít se o město zajímat jako občané, POBÍZET a podporovat ty, kteří mají CHUŤ a NADHLED, aby dali vize na papír, a nakonec se za dobré vize POSTAVIT, nebát se jich. Dokud se budeme chovat jako cháska soukromníků, budeme stát věčně sami proti sobě a urbánní prostor nám bude chřadnout před očima.


25. 11. 2011 - Jan Toman

Je územní plán cár papíru?

Při přečtení krátkého článku hodnotícího územní plánování ve stotisícovém  Hradci Králové, ve městě měřítkem podobném Plzni, jsem se musel zamyslet nad srovnáním s Plzní. Hradec Králové má svůj současný územní plán od roku 2000 a připomín­kovacím řízením prošly změny pro celkem 103 lokality. Plzeň má svůj územní plán od roku 1995 a komise Koncepce a rozvoje analyzující změny územního plánu projed­nává změny s čísly přes 1000, kdy každá změna značí jednu změněnou lokalitu.

Připomenu jen, že územní plán je dokument skládající se z výkresů a textů určující další rozvoj města pro několik desetiletí. Rozvojem ovšem rozumějme nejen kvantitativní rozpínání města, ale také, možná především, kvalitativní změny již zastavěného území. Město kromě svého rozpočtu nemá v podstatě důležitější dokument. Nutně si tedy po přečtení těchto čísel musím položit otázku, čím vzniká tenhle markantní rozdíl k tak důležitému dokumentu. Napadají mě dvě možnosti.

První z nich je vztah a respekt k územnímu plánování a tvorbě územního plánu. Historicky navazuje územní plán Hradce na kvalitní starší plány a proto je dle mého názoru vztah plánování města a veřejnosti vřelejší než v Plzni, kde územní plánování nenachází cestu k veřejnosti dostatečně přesvědčivě. Tím může docházet k nerespektování práce na územním plánu a tak k jeho postupnému měnění a ničení jeho principů. Nutno podotknout, že všechny změny prochází pod rukami politiků a ti by měli mít k územnímu plánu ještě větší respekt a změny co nejvíce filtrovat na odůvodněné koncepční a zbytečné, tendenční a komerční, které by neměly dojít k realizaci. Nekoncepční zhodnocování soukromých pozemků je z pohledu rozvoje města naprosto nežádoucí.

Druhou možností je to, že hradecký územní plán je kvalitněji zpracovaný a lépe reflektuje změny v potřebách společnosti a posuny v názorech na dopravu, veřejný prostor, přírodu a podobně. To by znamenalo, že proběhlé změny v Plzni bylo skutečně nutné provést, abychom dosáhli alespoň dílčí kvality. Protože jednotlivými nenavazujícími změnami nelze změnit základní kostru takto koncepční a rozsáhlé práce.

Pokud mám pravdu alespoň v jednom, nebo je to kombinace obého, pak je třeba přehodnotit způsob práce a myšlení na územním plánu a zároveň komunikovat s veřejností ve smyslu hájení kvalit města pro obyvatele na úkor obchodních zájmů jednotlivců nebo malých skupin. Nový pohled očekávám od blízké době vyhlášené urbanistické soutěže, jejíž vítěz bude doufám nějakou formou spolupracovat na novém územním plánu. Pokud se tak nestane a ke spolupráci nedojde, je to nejen promarněná šance na případnou změnu koncepce města, ale Plzeň ztratí jakýkoliv kredit mezi odborníky na dlouhá léta.

Na závěr snad nezbývá než nabídnout návštěvu Hradce Králové a posoudit, jak toto město funguje a jak působí na návštěvníky.


25. 11. 2011 - Adam Zolal

Další příběhy plzeňského Hornbachu

Rád bych upozornil na další "příběhy" lidí okolo Hornbachu, abychom věděli, koho máme čest našimi nákupy podporovat. Před časem jsem se dozvěděl, že oblíbená kosmetika mé ženy již není k sehnání. Velký vliv na to má Martin Kelnar, prý ředitel našeho Hornbachu. Z následujících informací si může každý udělat obrázek o jeho morálních vlastnostech.

Zajímavé pasáže z oficiální zprávy zaměstnanců zákazníkům:

Společnost [AROMATERAPIE Karel Hadek s.r.o.] začala na Stříbrsku vyvíjet svou činnost od září 2009. V jejím čele stál v pozici jednatele pan Karel Hadek, který se kosmetikou úspěšně zabývá již přes 30 let. Majitelkou společnosti je jeho manželka Lenka, na níž ji pan Hadek přepsal, aby zabránil eventuelnímu dělení majetku po jeho smrti mezi nežádoucí dědice, kteří za jeho života o něho nejeví zájem.

Dne 15.9.2011 nečekaně přijela do sídla společnosti paní Lenka Hadek se svým bratrem Martinem Kelnarem a přivezla dvě zásadní písemnosti pro další chod firmy. Jednou z nich byl notářský zápis o odvolání pana Hadka z funkce jednatele a druhá listina byla jmenovací, kde byl nahražen v této pozici právě panem Kelnarem. Ten se okamžitě ujal slova s tím, že zastupuje paní Hadek a nechal si svolat všechny zaměstnance. Vysvětlil nám, že je zaměstnancem obchodního centra Hornbach v Plz­ni, kde má bohaté zkušenosti s personálem, jelikož řídí 130 lidí.

Dále nám sdělil, že panu Hadkovi společně se svou sestrou předložili 4 body, které musí splnit, jinak přivedou naši velice dobře prosperující firmu do likvidace. Na náš dotaz o jaké body se jedná, nám řekl, že jeden se týká toho, že pan Hadek (jež má patentované receptury, logo a obchodní jméno společnosti na sebe) jim má vydat receptury a umožnit další výrobu s tím, že mu budou za to platit nějakou apanáž.

Na naše dotazy, proč chtějí zlikvidovat 31 pracovních míst, když velmi dobře vědí, že práce ve zdejším kraji opravdu není a v mnoha případech jsou mezi námi jediní živitelé rodin, nám nový jednatel pan Kelnar sdělil, že je to smutné, ale že ho to nezajímá. Po celou dobu svého "projevu" k za­městnancům s námi jednal povýšeně a vyloženě se vysmíval našemu zoufalství.

Vzhledem k tomu, že firmu chce dovést do likvidace v nejbližší době, jak nám na shromáždění sdělil, nemáme již co ztratit a rozhodli jsme se demonstrovat před budovou Hornbachu v Plzni.

Celý dopis zaměstnanců najdete zde a zde. O kauze zveřejnila reportáž i ČT 24.


12. 11. 2011 - Marek Sivák

S kým máme tu čest v Hornbachu

Hornbach mezi posledními zbytky města... Kolik městských domů mohlo na jeho místě stát?

Všichni příznivci levných šroubků a zahradních sekaček, vězte, že levné věci něco stojí. Někdy Vaši peněženku, poté, co si je dojdete koupit potřetí, někdy duševní pohodu a právo na klidný život našich spoluobčanů. Developerská společnost Intercora, která je investorem a pronajímatelem obchodních ploch OC Hornbach, se určitě nechová jako gentleman. Ona se ale bohužel nechová ani morálně a pravděpodobně ani v mezích zákona. Jsou to již dva roky, co média přinesly zprávu, že společnost Intercora prostřednictvím svého pracovníka Luďka Tůmy nechala nezákonně lustrovat a sledovat Martina Hyťhu, zástupce Dětí Země při jednáních se společností o stavbě hypermarketu Hornbach. Najatí policisté (později vystoupili ze služby) nezákonně vytahovali informace z neveřejných spisů, každý den poškozeného sledovali, informovali se o něm u sousedů i u dalších osob. Bohužel pro ně, krom přestupku v nezletilém věku na něm nemohli najít škraloup. Nyní případ nabírá obrátky, před soudem stanul obviněný Luďek Tůma a ti, kteří mají mít lustrování a sledování na svědomí - Zdeněk Všaha a Pavel Janča.

Toto ale nebyl jediný "faul" společnosti Intercora. Ekologové totiž se společností uzavřeli v roce 2008 smlouvu, dle které měla realizací určitých opatření zmírnit dopad této stavby na prostředí v Plzni. Společnost smlouvu porušila a své závazky nesplnila.

Úvaha je jednoduchá - jsme my, občané, schopni snášet a podporovat společnost, která dociluje o několik halířů či korun levnějších šroubků a sekaček těmito demokra­cii naprosto odporujícími metodami? Chceme ji vyživovat z vlastní kapsy? Úspěch a přežití této společnosti totiž na naší kapse zcela závisí. Když nebudeme užívat její (developerské) produkty, zkrachuje. Nechci, aby došlo k mýlce mezi společností Hornbach a společností Intercora. Levnější šroubky prodává Hornbach. Výše popsané nezákonné aktivity se týkají společnosti Intercora. Hornbach si ale nechal své luxusně položené působiště vystavět touto společností. Že přispěl k soustavnému likvidování centra západočeské metropole hypermarkety, a že k výstavbě jeho bydla bylo evidentně použito nezákonných prostředků, ho zatím viditelně nezajímá. Pokud je Hornbach alespoň trochu "chlap", měl by teď vstát a říci - s těmito metodami nechceme mít nic společného. Buď společnost Intercora vše nějakým způsobem napraví, nebo se odstěhujeme na morálně způsobilejší místo. To samé se týká dalších společností v nájmu, jako např. Penny Market.

Záměry společnosti Intercora lze odhadnout takto: vytěžit co nejvíce peněz s jakými­koliv následky. Společnost Intercora je autorem slavného Kauflandu na Roudné. V tomto projektu se jim podařilo zlikvidovat místo, které mohlo být příjemnou obytnou čtvrtí, stejně úspěšně, jako komunisté rondelem.

Podívejme se, co píše Intercora o OC Hornbach na svých stránkách: "Nové obchodní centrum v Plzni vzniklo v areálu bývalého nákladového nádraží. Leží v ulici U Prazdroje, nejdůležitější plzeňské dopravní tepny - Praha - Rozvadov. Výbornou viditelnost a dobrou dostupnost motorizovaných zákazníků zajišťovat právě nejdůležitější plzeňská tepna. Hlavními nájemci obchodního centra jsou Hornbach a Penny Market.

Nevidím tam ani slovo o našem městě, o unikátnosti daného místa, jeho historii, urbanismu a architektuře. Pro tuto společnost jsme evidentně zastávkou na nákup šroubků na cestě Praha - Bavorsko. V historii samozřejmě také chtěli bohatí bohatnout a společnosti prosperovat. Nicméně byli schopni přemýšlet na více než několik let dopředu. Byli si vědomi důsledku svých zásahů jak vzhledem k budoucnosti města a jeho obyvatel, tak vůči sobě samým. Jen nemocný chce ničit místo, kde sám sídlí, nebo i místo, které jen navštěvuje, pro střednědobý zisk. Jen hloupý si myslí, že se mu to jednou nevrátí.

Naším úkolem je si křivdy na nás spáchané připomínat, nedat jim zapomenout. Naší svobodnou volbou je, kam budeme chodit nakupovat, které společnosti a které developerské projekty budeme podporovat a které ne. To místo, kde dnes stojí Hornbach, mohlo mít velkou budoucnost. Mohlo na něm vzniknout nové autobusové nádraží (to stávající je žalostně zastaralé, předimenzované, a špatně položené), ke kterému by to bylo od vlaků kousek a cestující by se nemuseli při přestupu přesouvat přes celou Plzeň. Mohly tam vyrůst pohledné bloky bytových domů. Dnes už se byty zase "umějí" stavět ve městě (byť to předpisy zbytečně komplikují), chytrým archi­tektonickým uspořádáním a vhodným technickým řešením by bytům nevadil ani sousední průtah, byť by to bylo lepší bez něj. Mohly tam vzniknout kancelářské budovy, či nejlépe kombinace všeho. Pokud chtěl být Hornbach součástí hry, mohl mít prodejnu umístěnou v podzemí pod věžemi těchto budov. Denní světlo nepotřebuje, i přes den svítí tisíci zářivkami. Za to bychom ale asi Hornbachu a Intercoře nestáli, musely by totiž investovat o trochu víc, než do plechové předměstské haly.

Občané ČR a obyvatelé Plzně mají velkou sílu, když chtějí. Nesmějí se ale chovat jako stádo a stavět peněžní hodnoty nad všechno. Peníze zetlejí, morální hodnoty mají šanci přežít. Týká se to každého z nás. I my můžeme zítra zveřejnit s něčím nesouhlas a náhle budeme sledováni a lustrováni. Každý si může myslet o ekolozích a aktivistech co chce, to je jeho věc. Pravdou je, že dnes mezi mnohými tzv. "aktivistic­kými" skupinami najdeme víc seriózních profesionálů a uznávaných odborníků, než v opačném táboře. A co je hlavní, tyto skupiny částečně dotváří chybějící "občanský" pilíř demokracie.

Proč chybějící? Protože ho máme tvořit MY. Protože těch pár, kteří se snaží, ještě není zřetelně slyšet. Chybí jim další spoluobčané. Protože si stále myslíme, že se nás to netýká, nebo že na to nemáme právo. Chyba, už 22 let máme. Můžeme do nekonečna omílat, že za to můžou politici, stavební úřad, Intercora, Hornbach, všichni dohro­mady. Jistě, můžou. Ale máme my právo nadávat v hospodě u piva, když stále naku­pujeme šroubky v Hornbachu?

Článek se serveru Novinky.cz o zmiňovaném soudním procesu si můžete přečíst zde. Dva roky starý článek o špehování Martina Hyťhy z Plzeňského deníku si můžete přečíst zde.


10. 11. 2011 - Marek Sivák

Zaprděnost

Psáno pro Alfa (bulletin vydávaný Fakultou architektury ČVUT). Needitovaná verze.

Otázka Jiřího Horského (šéfredaktora bulletinu Alfa) na Inventuru urbanismu: "Jak byste charakterizoval/a současný problém českého města, který konference nepojmenovala? Mohl/a byste uvést event. jmenovité příčiny (či alespoň příčinu klíčovou) tohoto problému?"

Zaprděnost. Největším problémem města jsme my sami. V historii obvykle v každém období existoval nějaký náhled, více či méně jasný směr, a tím se kráčelo, dle toho se město utvářelo. Tato charakteristika se týká i socialismu. Některá období byla neúspěšná, v částech až tragická, ale ve většině případů to docela fungovalo. Jelikož poslední období bylo právě oním katastrofickým scénářem, kdy bujely velké koncepty, které s sebou přinesly velké tragédie (např. přestavba Plzně na město amerického typu), po jeho skončení vyhledala většina lidí vakuum, ze kterého "koncept" vytlačila, aby nemohl připomínat nic z toho, co se stalo. Těch několik prozí­ravých, kteří už tehdy viděli, že to tímto způsobem nepůjde, nemohlo vytáhnout masy lidí z dobrovolného distance.

Vezmu za příklad znovu Plzeň. Dnešní stav bych přirovnal ke stavu Říma před Albertim. Velké město, jež se rozrostlo v časech slávy a najednou z něj zbyly trosky, obyvatelé i prostředky ubyli (exodus dělníků ze Škodovky), změnil se styl života. Polovinu města rozvrátil socialismus, ale "nová doba" se k tomuto dílu staví jako k hotovému, neněmému. Na rozdíl od západu, kde se s mnohými kreacemi minulosti vyrovnávají dosti razantně, my stále jen na každém rohu přešlapujeme vedle hnusných socialistických teras, opečováváme tisíce obrubníky nakouskovaných trávníků na sídlištích, jezdíme po socialistických průtazích, které zničily a ničí centra měst. Stejně tak, jako jsme nezvládli přechod mezi sídlišti a satelity a mezi satelity a krajinou, tak jsme nezvládli "zkurátorovat" přechod mezi městem 19. století a sídlišti. Selháváme v úkolu být nejen slovními soudci, ale i vykonavateli napravu­jících rozsudků po předchozí éře.

A do toho ze všech stran slyšíme, že se nějaký starý významný dům bude bourat a místo něj stavět obchoďák, parkoviště, benzínová pumpa. Jak je to možné? Sami toho moc mimořádného nezvládneme a ještě si bouráme to povedené? Je jedno, zda jde o Nákladové nádraží Žižkov, dům na Václavském náměstí, Dům kultury v Plzni - hrozící následovníci vždy pokulhávají o několik tříd a jasně čpí jediným účelem - komercí. Jsme špatní architekti? Ano i ne. Můžeme být dobrými architekty budov, ale jsme špatní architekti velkých projektů. MY - SPOLEČNOST. Cokoliv vybočujícího mimo onu úzkou normu, kterou jsme se za 20 let naučili brát jako akceptovatelnou (sortiment od nevýrazných staveb a nedůležitých zásahů do veřejného prostoru po podnikatelské baroko) předem devalvujeme a stavíme tomu překážky. Tyto bariéry jsou pak často pro většinu dobře-myslících autorů (architektů, developerů, obcí..) nepřekonatelné. Paradoxně pro druhou skupinu - jdoucí za vidinou enormního zisku a mající prostředky - překonatelné jsou. Proto dopadají projekty na revitalizaci sídlišť tak, že se natřou fasády, místo aby se OPRAVDU revitalizoval PROSTOR sídliště, a proto můžou vznikat místo Domů kultury obchodní krabice z předměstí.

V pozadí toho všeho je ZAPRDĚNOST - zaprděnost úředníků, kteří sklapnou podpatky a nechají si od "velkých pánů" vše líbit, zatímco si zlost vylévají na běžných občanech, zaprděnost občanů, kteří si nechávají CELÉ TOTO líbit, ve volbách nepotrestají lokální politiky (v Plzni přes všechny excesy vládne od revoluce nepřetr­žitě ODS s notnou dávkou podpory ČSSD) a stále se BOJÍ VELKÝCH PROJEKTŮ, zaprděnost odborníků na důležitých místech, kteří stále postrádají nebo neprosazují odvážné VIZE. O politicích a investorech nemluvím, ti zaprdění nejsou, ti z naší zaprděnosti naopak krásně těží.

Naším úkolem je SEBRAT SE - začít se o město zajímat jako občané, POBÍZET a podpo­rovat ty, kteří mají CHUŤ a NADHLED, aby dali vize na papír, a nakonec se za dobré vize POSTAVIT, nebát se jich. Dokud se budeme chovat jako cháska sobeckých soukromníků, budeme stát věčně sami proti sobě a urbánní prostor nám bude chřadnout před očima.


6. 11. 2011 - Marek Sivák

Výsměch krajských úředníků, stavební úřad zaštiťující vznik rakoviny a formalistní demokracie

"Mírné zvyšování rizik nevadí," vyslechli si všichni účastníci středečního veřejného projednání EIA na OC Aréna/Corso z úst MUDr. Jiříka. Prostředí na Americké už je tak špatné, že další zhoršení díky autům jezdícím do nového supermarketu ani nepoznáme. Nastává zásadní otázka: pokud je naše životní prostředí tak špatné, že se v něm vyskytuje nadlimitní množství rakovinotvorných látek (a Plzeň je známá tím, že vede mnohé statistiky úmrtí na rakovinu! - viz. např. článek Plzeňského deníku), nemělo by naopak být naší snahou toto prostředí konstantně zlepšovat, než ho "mírně zhoršovat"? Kolik těch "mírných zhoršení" ještě bude? Po OC Aréna/Corso přijde pětinásobné rozšíření OC Tesco, a po nich? Kolik tyto dva "úspěšné" develo­perské projekty přitáhnou do centra Plzně nových hypermarketů? Zdá se to neuvěřitelné, není tomu ani pár let, co se politici oháněli tím, že Americká bude pěší zónou, Denisovo nábřeží klidovou promenádou při řece, a místo toho při odpočin­kovém "korzu" riskujeme hospitaci s rakovinou. Jak prohlásila jedna účastnice řízení EIA: je nemorální a nelidské bagatelizovat zvyšování rizik, byť není číselně výrazné, je to jako říci, že nevadí, že na na křižovatce umře 302 lidí, pokud už jich tam umírá 300.

MUDr. Jiřík uvedl další neuvěřitelné věci, např. že zhoršení kvality prostředí nebude mít vliv na zdraví, protože ten se do lidského zdraví promítá skokově. Rád bych si nechal od Přírody ukázat tabulky, podle kterých skokově řídí naše zdraví. Perlou vystoupení byl ovšem bonmot, že naše města tímto jedním zásahem ani nezlepšíme, ani nezhoršíme, naše města jsou tak špatná, že bychom je museli celá kompletně předělat, aby se naše životní prostřední zlepšilo. A jak je chce proboha MUDr. Jiřík předělat, když to dle něj nejde po jednotlivých stavbách, a to o velikosti a významu OC Aréna/Corso? Žije snad ve světě pohádek, kde do města přes noc pošlou partu permo­níků, a ráno se probudí do Nové nezávadné Plzně?!

Změnit dlouhodobě nevyhovující a škodlivý stav si žádá usilovnou a pravidelnou práci, je to běh na dlouhou trať. Možná výsledky nepoznáme v horizontu jednoho či dvou let. Ale za 10 let bude patrné, že nastává změna. Za 20 let pak zjistíme, že jsme něčeho dosáhli. Že my, ve zralém věku a ve stáří, žijeme ve zdravém městě. Že naše děti vyrůstají ve zdravém městě. A nebo také můžeme na vše rezignovat, dál do nekonečna prostředí "mírně zhoršovat", a pak už jen přestavovat nepotřebné hyper­markety na hospice.



V tomto světle je maximálně zarážející přístup stavebního úřadu (vedoucím staveb­ního úřadu MO Plzeň 3 je Eva Hubená, vedoucím stavebního úřadu magistrátu je Ing. Balihar) k demolici Domu kultury. Ohledně DK Inwest bylo 11.10. podáno ohlášení odstranění stavby. Toto ohlášení bude na úřadě ležet 30 dní, pokud během této doby stavební úřad nesdělí, že je k odstranění zapotřebí povolení, může investor začít bourat. Již za necelý týden se tedy můžeme dočkat bagrů na Americké.

Má to několik háčků. Ačkoliv zákon striktně nevyžaduje povolení k bourání kolosu o velikosti DK (povolení k odstranění stavby je vyžadováno jen u staveb, u nichž orgán státní památkové péče v závazném stanovisku stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru - § 128, 183/2006 Sb.), zdá se to jako díra v zákonně, nebo alespoň morální problém. Demolice je sice jen "dočasnou záležitostí", jak se s oblibou ohání úředníci, ale je stav, který bude trvat několik měsíců a zcela jistě se dotkne obyvatel v okolí i všech návštěvníků centra Plzně, zanedbatelný? Problém ohlášení je, že neu­možňuje participaci třetích osob. Pokud stavební úřad neuzná za vhodné vyžadovat pro demolici povolení, není zahájeno veřejné řízení a nikdo se k tomu nemůže vyjadřovat, dokonce ani nemá právo přístupu k informacím a dokumentaci.

V Plzni se k tomu ovšem stavební úřad nemá (Mgr. Petr Pelcl: "Investor na projednání na zvukový záznam potvrdil, že pro demolici probíhá standardní povolovací řízení, a to přestože bylo jen několik hodin předtím stavebním úřadem MO Plzeň 3 odepřeno nahlédnutí do spisu s tím, že řízení o povolení zbourání domu kultury neběží, věc je stále na ohlášku"), a jeho jednání lze pro několik známých skutečností označit za podjaté, nedemokratické a šikanózní. Povolovací řízení je totiž ze zákona striktně vyžadováno ve všech případech, kdy demolovaná stavba obsahuje zdraví závadné materiály jako např. azbest (všechny ostatní stavby, s výjimkou staveb uvedených v §103, 183/2006 Sb., pokud neobsahují azbest, je možno odstranit na základě ohlášení). Z praxe mnohých stavebních úřadů známe, jak strikně toto nařízení dodržují u podání jednotlivců, a jak si libují v uka­zování své úřední síly v případech, kdy chce někdo sundat 5 metrů čtverečních eternitu ze zahradní kolny. Jako nepřijatelně ŠIKANÓZNÍ a NEROVNOPRÁVNÉ pak bude označeno jednání stavebního úřadu MO Plzeň 3, nebude-li povolovací řízení vyžadovat, neboť NA ÚŘAD BYLO DORUČENO PODÁNÍ O.S. KONTROLNÍ SKUPINA S DOBROZDÁNÍM ING. ARCH. MILOSLAVA HRUBCE (autora stavby), KTERÝ PO­TVRZUJE, ŽE STAVBA OBSAHUJE VELKÉ MNOŽSTVÍ AZBESTU, např. v podhledech.

V praxi to znamená toto: pokud bude stavební úřad podání ignorovat, ignoruje zjevný fakt, že Dům kultury obsahuje velké množství azbestu. Díky tomu, že nebude vyžadovat speciální opatření na bezpečné odstranění azbestu, investor může bourat, jako by byl DK ze špejlí - bez opatření. Vzhledem k předpokládané době demolice to znamená NĚKOLIK MĚSÍCŮ ŽIVOTA VŠECH OBYVATEL PLZNĚ VE VÝZNAMNĚ KARCINOGENNÍM PROSTŘEDÍ (jehož parametry by možná hnuly i MUDr. Jiříkem). To stavební úřad a investora Amadeus Plzeň zjevně nezajímá. Můžeme si pak jen spočítat, kolik z nás dostane kvůli novému obchodnímu centru rakovinu.



Na závěr bych se chtěl ještě vrátit k na začátku zmiňovanému veřejnému projedná­vání EIA. Jednání probíhalo v malém vydýchaném suterénním sále, ač stejná budova disponuje prostornou zasedací síní. Mnoho lidí se nevešlo ani do dveří, natož aby si sedli. Byla zvolena okatá "nudící" taktika, kdy zpracovatelé a posuzovatelé, zejména Ing. Skořepa, hodinu a tři čtvrtě četli naprosto nezáživné údaje a hodnoty ze spisu, aby docílili co největšího odchodu účastníků. V monotónním předříkávání pokračo­vali i přes opakované protesty účastníků. Úředník Mgr. Čečil se stavěl na stranu posuzovatelů a investora a k publiku se obracel jako k lůze, co má tupě mlčet a počkat, až na ni přijde za několik hodin řada. Naprosto skandální v informační éře, kdy si každý dle libosti může prostudovat citované údaje na internetu. Úředníkům jistě vyhovuje bezpracně strávený čas na jednání, za který (OD NÁS!) dostanou dobře zaplaceno, ale většina účastníků si musela vzít dovolenou či se jinak přizpůsobit (jednání začínalo ve 14:00), aby mohla být účastna. Jejich účast a názor pak nebyl brán jako vítaný a cenný příspěvek, jako dobrovůle občanů vytvářet "čtvrtou moc demokracie - občanskou", ale jako otravování bandy aktivistů. Strana investora byla během celého jednání Mgr. Čečilem (který má být naprosto neutrální) zvýhodňována. Z publika zazněl krásný příměr: "Občané mající k místu vztah a v místě dlouhodobě žijící jsou diskriminováni, hlavní slovo má investor, který přijde odjinud, udělá si, co potřebuje, a zase odejde."

Projednávání vykazovalo všechny rysy toho, co Erik Tabery (šéfredaktor týdenníku Respekt) ve svém velice podnětném článku o vývoji demokracie u nás (Respekt 43 2011, ročník XXII) trefně popsal jako "formalistní demokracii". Buď demokracii chceme, a tedy se dle toho řídíme se vším všudy, a nebo si na ni jen hrajeme, jako zmíněný krajský úředník. Vzhledem k tomu, že demokracie je dnes přes všechny její nedostatky nejlepší (či "nejméně špatný" - Churchill) model vlády, měli bychom se jí držet, bojovat za ni, a ty, kteří její principy porušují, tvrdě trestat.


4. 11. 2011 - Petr Pelcl

Veřejné projednání prokázalo nepřipravenost záměru a machinace s posouzením vlivů stavby na zdraví lidí a životní prostředí

(Plzeň) Veřejné projednání záměru OC Aréna Plzeň prokázalo, že úředníci při schvalování stavby nového obřího supermarketu obcházejí zákon a místo veřejného zájmu hájí jen zájmy investora. O motivech, proč to dělají, lze jen spekulovat. Stavba současného kulturního domu obsahuje azbest a nikdo z úředníků se zjevně nechce pouštět do serózního hodnocení, jaká přináší jeho zbourání zdravotní rizika pro lidi, kteří okolo žijí.

Více než pětihodinové veřejné projednání OC Aréna Plzeň, které je povinnou zákonnou součástí procesu jeho posouzení vlivů na životní prostředí předevčírem (2.11.2011) prokázalo podivné praktiky úředníků při schvalování výstavby plánovaného supermarketu. Krajský úřad Plzeňského kraje odpovědný za posouzení vlivů na životní prostředí ke zpracování posudku ustanovil Ing. Skořepu ze společnosti Arcadis-Bohemiaplan, člověka jen s minimálními zkušenosti s takovou prací. Ing. Skořepa před tímto posudkem zpracovával jen jediný posudek. Právě na základě posudku úřad vydává své stanovisko, bez něhož nelze stavět.

Mgr. František Čečil z krajského úřadu však řízení vede velmi zvláštním způsobem. Veřejné projednání svolá do sklepní zasedačky na radnici MO Plzeň 3, když přímo v budově jeho mateřského úřadu je komfortní zasedací místnost kompletně ozvučená a s promítací technikou s kapacitou daleko přesahující 100 míst. Na včerejší jednání se řada lidí vůbec nedostala do dveří a byli nuceni úplně odejít ještě před jeho začátkem, pro téměř polovinu příchozích pak nebyly k dispozici židle, takže po dvouhodinovém vyčerpávajícím úvodním slovu investora a jeho expertů svoji přítomnost ve stoje vzdali a odešli rovněž, aniž by se mohli vyjádřit. Zbylých zhruba 50 přítomných zástupců veřejnosti v martyriu projednávání pokračovalo. Tímto postupem odpovědného úředníka Čečila byla odepřena účast veřejnosti, která na ni má zákonné právo. Veřejné projednání mělo být podle zákona ukončeno a do 10 dnů by se mělo opakovat tentokrát ve vyhovujících prostorách. Na základě takto zorganizovaného veřejné projednání nelze vydat Stanovisko úřadu. Vedle toho Mgr. Čečil na místě skandálně obhajoval záměr investora a pouštěl se do rozsáhlých polemik s podávanými připomínkami veřejnosti, místo aby projednání nestranně vedl, tak jak přísluší úředníku veřejné správy při výkonu veřejné moci.

Několik základních střípků a připomínek, které byly veřejností při projednání uplatněny:


Na závěr Roman Černík, jeden z otců projektu "Plzeň – evropské hlavní město kultury 2015" apeloval na profesní hrdost investora: "...když v jiných městech staví Amádeus krásné domy tak jako např. v Brně na náměstí Svobody, kde jejich obchodní centrum propojilo pasážemi s ulice Poštovská a Jánská, mohli by i tady postavit dům, na který by mohli být hrdí. Na počátku 20. století tady v Plzni postavili podnikatelé domy, na které jsme hrdí dodnes, a my jako občané tohoto města bychom se rádi společně s Amádeem k této tradici vrátili."


24. 10. 2011 - Marek Sivák

Plzeň jako kulisa pro pád DDR...

Možná jste nezachytili, možná vás bude zajímat...

Němečtí filmaři točí v Plzni, přesněji ve Skrétovce, Bendovce a na vlakovém nádraží. Proč film o lidově demokratické DDR před 25-30 lety našel ty nejlepší lokace právě v Plzni? Proč stačí jen drobné retuše? Proč?

Další informace o natáčení naleznete na iDnes.

Citace z článku: "Domy ve Skrétově a Bendově ulici jsou prý nejvíce podobné činžákům ve východním Německu před více než čtvrt stoletím. Stejně jako historická budova plzeňského nádraží. Stačily jen drobné retuše - kromě odřených laviček třeba výměna vchodových dveří na fotobuňku za dřevotřískové s drátěným sklem. A také německé nápisy."


29. 9. 2011 - MF Dnes

Hledá se urbanistická idea, jak má vypadat střed Plzně

29.9.2011 Mladá fronta DNES Strana 1 Kraj Plzeňský, Jaroslav Nedvěd:

Pro Plzeň je to průlom. Začne se rodit představa, jak má vypadat širší střed města, jak se má vyvíjet nebo čeho by se měl zbavit, aby byl pro lidi celkově příjemnější. Město zatím žádný takový dokument nastavující pravidla nemá. Jedním z důsledků jsou například urputné spory kolem projektu na stavbu obchodního centra na místě Domu kultury, který má být zbořen.

A co všechno by urbanistická představa mohla určovat? Třeba to, co se do budoucna stane s frekventovanými silnicemi, které procházejí centrem, nebo jak napojit městské oblasti na nábřeží plzeňských řek.

Radní města se už shodli, že město do konce roku vyhlásí veřejnou ideovou urbanistickou soutěž na návrh řešení oblasti uvnitř městského silničního okruhu. „Chceme znát názor architektů, a proto se vypisujte urbanistická soutěž na centrální část města. Území zasahuje značnou část Plzně,“ řekl náměstek primátora Petr Rund.

Vypsání soutěže, která má skončit na jaře příštího roku, doporučili vedení města architekti ze skupiny posuzující projekt obchodního komplexu Corso, který má nahradit Dům kultury.

Návrh, který vzejde ze soutěže, poslouží jako podklad pro nový územní plán města.

Plzeňský architekt Petr Domanický volá po tom, aby radnice nastavila mantinely budoucího vývoje města, roky. Domanický například kritizoval, že město nemá regulační plán pro aktivity stavebníků a investorů v centru. Rozhodnutí vyhlásit urbanistickou soutěž pokládá za výraznou a velmi žádoucí změnu k lepšímu. „Podstatné je, že proběhne soutěž a vyzkouší se, co se s tím územím dá udělat,“ říká. Architekt se domnívá, že se nyní otevírá možnost vyjasnit, co je pro Plzeň problém. „Například komunikační systém ve středu města,“ vysvětluje Domanický. Ten tvrdí, že možností, jak se s frekventovanými silnicemi uprostřed Plzně vypořádat, je dost. „Například se s nimi smířit, jako by k nim obrátit město zády a rozhodnout, že hezké části města budou v jiných oblastech. Nebo je možné začít do budoucna počítat s tím, že se ty silnice povedou pod zemí nebo se zastřeší,“ říká Domanický a upozorňuje, že možnosti řešení lze kombinovat. Za nejhorší pokládá současný stav, kdy město na tento problém v podstatě žádný názor nemá. „Takže se u frekventované silnice staví divadlo a o kousek dál parkovací dům jako na periferii,“ konstatoval.

Domanický předpokládá, že soutěž a představa, která z ní vzejde, může pomoci napravit chyby z minulosti. „Tady se kdysi zastavil radikální koncept přestavby města rozjetý za socialismu, ale žádný jiný se už potom nenastartoval. Proto jsou tady například neřešená území před pivovarem, nábřeží Mže nebo autobusové nádraží a okolí,“ připomíná.


12. 9. 2011 - Jaromír Čížek

Příčiny urbanisticky nefungující Plzně - 2. díl

Snad nejkatastrofálnější vliv na urbanismus a veřejný prostor Plzně mají za minulého režimu vybudované čtyřproudé průtahy městem, postavené navíc v těsné blízkosti historického jádra. Průtahy však s sebou nesou problémy na téměř všech místech, kudy vedou. Nejkritičtějším případem je křižovatka U Jána.

Na křižovatce se nenachází ani jeden přechod pro chodce! V ulici U Prazdroje má tento handicap suplovat lávka, jejíž dlouze točitý přístup, který délku chůze po lávce zdvojnásobuje, však odradí většinu potenciálních uživatelů. Chodci raději riskují přecházení po čtyřproudé silnici, kudy jezdí velké množství kamionů. Z podobného důvodu chodci riskují také na další straně křižovatky, kde jim příležitost k pře­kročení silnice dává pouze nenápadná cedule upozorňující na podchod vzdálený přibližně sto metrů. Připočítáme-li k tomuto aspektu i obecnou pověst o bezpečnosti podchodů (hlavně v nočních hodinách), je jasné, jakou variantu si většina chodců vybere. Je důležité upozornit na fakt, že se v těsné blízkosti křižovatky nachází Plzeňský prazdroj, který v současnosti s expozicí o výrobě piva a restaurací funguje jako jedna z největších turistických atrakcí města připomínající slavný vývozní artikl, tradici i historii města. Turisté putující z pivovaru do historického jádra, kde sídlí např. Pivovarské muzeum, se tedy musí s křižovatkou vypořádat. Výjimečné nejsou ani kulturní akce pořádané v areálu pivovaru, jenž každoročně přilákají tisíce návštěvníků. Při jednom z minulých ročníků Pilsner Festu¹ nechala dokonce policie podél Tyršovy ulice natáhnout plot zabraňující lidem silnici přejít. Samozřejmě, že účelem byla především bezpečnost návštěvníků, zároveň však tato opatření fungují jako důkaz o neutěšenosti tohoto místa.



Stejná silnice - v navazující Tyršově ulici - přináší problémy i dále. U Rychtářky průtah velice nepřirozeně odděluje historické jádro města od cípu mezi řekami Radbuzou a Mží. Tento potenciál zelené plochy (v minulosti se přes celý cíp prostí­raly Pecháčkovy sady), má vzhledem k přítomnosti tenisových kurtů, sokolovny a fotbalového stadionu s novými tribunami také dobré předpoklady stát se sportovně rekreačním centrem Plzně. Obyvatel, kteří toho využívají je - mimo fotbalové fanoušky - málo. Domnívám se, že absence či kultivace čtyřproudé silnice by atrakti­vitu místa mnohonásobně zvýšila, jeho užívání by se stalo snadnější a příjemnější. Na druhé straně přes silnici jsme navíc svědky poměrně velké plochy (vedle hotelu Gondola), plné neutěšeného vizuálního chaosu, která zatím zůstává naprosto nevyu­žita. Jelikož se na místo do budoucna plánují bytové domy, kultivace sousedního průtahu by jistě zvýšila jejich atraktivitu.

Silnice pokračuje za Rychtářkou ke kulturnímu domu Peklo, kde působí podobnou pohromu, jako v předešlém úseku. Tentokrát odděluje historické jádro od řeky Mže i v místě, kde ústí Lochotínská lávka. Cesta od Roudné přes lávku je tedy nepřirozeně ukončena a v podstatě vede do silnice. Umístění vysokokapacitní silnice vychází z územního návrhu z let 1948-1952, které chybně definovalo řeku Mži jako okraj centra, nikoliv jako jeho osu². Břehy Mže a čtvrti Roudná a Rychtářka jsou tím pádem umrtveny, jelikož silnice nenabízí podmínky pro pohyb pěších z centra. Ondřej Císler to charakterizoval slovy, že tento problém v centru města se podobá situaci, kdy někdo přišel o ruku³.

Uvedené příklady jsou stručným extraktem z celé práce. Zatímco v článku byla okomentována pouze jednotlivá místa, v práci se snažím přistupovat k městu jako k celistvému organismu a popsat ho komplexněji. Kompletní text je ke stažení zde.



4. 9. 2011 - Irena Fialová

Plzeň: obrovský potenciál, avšak mnoho ošklivých jizev

Vyjádření Ing. arch. Ireny Fialové k připravované urbanisticko-architektonické vycházce na otázku: "Jak byste popsala současný stav širšího centra Plzně, co Vás na něm zaráží a co uchvacuje?"

Plzeň je rodištěm obou mých rodičů. Je místem, kam jsem jezdila za prarodiči, se kterým byly svázány jejich vzpomínky, přátelé, domy i hroby. Plzeň mě vždy fascinovala jako místo velkých kontrastů, radosti a vzmachu – krásné krajiny, staré paměti, hradebního okruhu, buditelské kultury, amerického osvobození, inteligentního průmyslu a jakési škodovácké verze „dolce vita“. Současně byla ale i místem zvláštního ticha a mlčenlivých svědků - opuštěnosti historického jádra, vykotlanosti městské struktury, stínu velké synagogy, vykřičníků komunistické nabubřelosti a zmaru všudypřítomné dopravy.

Dlouhé roky jsem se domnívala, že poničení města způsobila válka a německé bomby. Až v 90. letech jsem pochopila, že Plzeň si mnoho bolesti způsobila sama. Několik velkých kamenných žulových desek, kterými bylo v roce 1859 vydlážděno celé náměstí, tehdy našlo své nové místo na zahradě pražské továrny Sipral, kam byly poctivě odkoupeny z transportu do Rakouska. Nechápala jsem, čím chce Plzeň tak nádherné desky nahradit, jak může bezmyšlenkovitě rozprodat své náměstí, svou historii. Stejně tak bezmyšlenkovitě, jako přenechala své srdce velkokapacitní do­pravě a proměnila se z města cílového v město tranzitní. Někde se stala chyba, jako by Plzeň měla ambice stát se městem, srovnatelným se sousední Prahou, kopíruje však především to špatné a nerozvíjí svůj vlastní potenciál, svou jedinečnost.

Domnívám se, že Plzeň je vůči Praze tím, čím je např. Turín vůči Milánu. Je městem střední velikosti, které díky blízkosti většího města musí o svou existenci a rozvoj každý den usilovat a bojovat. Zatímco Praha a Miláno mají svou pozici mezi sítí evropských a světových měst zajištěnou, s relativním nadhledem ukončují svou průmyslovou výrobu, shánějí investory na přestavbu ještě teplých brownfieldů a vesele hlásají, že volná ruka trhu vše vyřeší, Plzeň a Turín jsou na tom opačně. Průmysl, který byl jejich duší i tělem po více než 150let se přestěhoval kamsi do Humpolce. A pokud tak ještě úplně neudělal, může to udělat zítra. Opuštěné brownfieldy město dál a dál rozbíjejí na fragmenty pospojované dopravou, investoři se do ničeho nehrnou a volná ruka trhu nic neřeší. O jaké jistoty se mohou tato postprůmyslová města opřít tváří v tvář budoucnosti?

Turín navázal nejen na svou pověst automobilového hlavního města, ale především na svůj rozmach v 17. století, kdy byl sídelním městem Savojské dynastie, městem luxusu, čokolády, kávy, plesů, procházek a honů. Vsadil na projekty, řízené městem - na cílené směřování investorů do několika vybraných lokalit. Vsadil na zlepšení životního prostředí svých občanů, na město, které je obklopeno úžasnou přírodou a kde se dobře, klidně a levně žije. Vyčistil řeky a jejich břehy, vysadil aleje, obnovil náměstí, zklidnil dopravu, odstranil bariéry a propojil město s okolní krajinou. Z bývalé továrny Fiat Lingotto udělal kulturní, obchodní a veletržní centrum. Kvalita každodenního života se v Turíně za posledních dvacet let radikálně zlepšila, čtvrtinový pokles počtu obyvatel a zánik mnoha průmyslových podniků ho nezahubil. Stal se studentským univerzitním městem, a ne náhodou i dějištěm zimních olympijských her roku 2006.

Plzeň se začíná probouzet, bude Evropským hlavním městem kultury 2015. A co pak, jakou další strategii zvolí? Uvědomuje si, že ceny bytů v Praze jsou dnes vyšší než ceny srovnatelných bytů v Berlíně? Že se Praha stává místem, kde je stále obtížnější stárnout i vychovávat děti? Plzeň má obrovský potenciál - jedinečnou historii, bohatou kulturu, kvalitní školy, univerzitu, překrásnou krajinu, vynikající dopravní spojení, legendární Škodovku a pivo! Má však také mnoho ošklivých jizev – hradební bulvár, přeťatý městskou třídou, oddělené čtvrti, uvězněné řeky, nesrozumitelné parky, monotónní sídliště a špagety magistrál. Uchvátilo by mě, kdyby chtěla na­vrátit město lidem a přistoupit k obnově svého životního prostředí a tvorbě svého veřejného prostoru se stejnou velkorysostí, s jakou investovala v posledních 50 letech do automobilové dopravy. Uchvátilo by mě, kdyby se stala městem, kde se mladým i starým dobře, klidně a levně žije!


27. 8. 2011 - Jaromír Čížek

Příčiny urbanisticky nefungující Plzně - 1. díl

Příčiny urbanisticky nefungující Plzně je název odborné práce, kterou jsem sepsal během posledního ročníku studia na Gymnáziu Františka Křižíka a následně obhájil u maturitní zkoušky. Vedoucím této práce byl Ing. arch. Petr Domanický. Vzal jsem si za cíl zmapovat nedostatky v urbanismu a kvalitě veřejného prostoru v Plzni. Inspirací mi byla mj. kniha známého dánského architekta Jana Gehla Život mezi budovami, která dokonale zpracovává vliv kvality veřejného prostoru na chování lidí. Gehl zde výborně využívá množství studií vypracovaných převážně v Kodani, která jako první začala s politikou navrácení městského prostoru lidem na úkor automobilové dopravy. Jeho poznatky jsou však velmi dobře aplikovatelné i na místa v Plzni.

Gehl rozděluje aktivity ve veřejném prostoru na tři typy: nezbytné, volitelné a společenské. Nezbytné jsou ty, které musíme vykonat nezávisle na podobě okolí. Řadíme mezi ně chození do školy či práce, cestu na nákup, nebo na úřad. Volitelné aktivity probíhají pouze v případě, že je umožňuje podoba veřejného prostoru. A tak v místech, kde je redukována automobilová doprava a prostor je dobře organizován se lidé nejen více koncentrují, ale také se tam déle zdržují a celkově si prostor více "užívají". To jednoduše znamená, že zde lidé postávají a posedávají a v důsledku toho místo ožívá a dává podněty k rozvoji tohoto místa. Takový stav dále pozitivně působí na život ve městě. Za prvé se díky němu rozvíjí třetí typ venkovních aktivit - společenské. To znamená např. hrající si děti, rozhovory mezi lidmi, kteří se mohou znát, nebo se právě na ulici poznat. Mnohdy stačí pasivní pozorování, aby člověk nabyl pocitu společně sdíleného prostoru. Společenské kontakty vzniklé na ulici jsou mnohdy spíše povrchnější, ale právě ony mohou velmi dobře položit základ pro hlubší vztahy mezi lidmi, lepší sousedské vztahy a pevnější vazby s lidmi obývajícími stejné město, nebo čtvrť.¹

Pokud bychom se touto optikou podívali na historické jádro, zjistíme, že téměř všechny ulice v něm velmi trpí nedostatečnými podmínkami pro volitelné venkovní aktivity a odehrávají se v nich pouze aktivity nezbytné. Jediná pěší zóna vedoucí na náměstí je ulice Bedřicha Smetany, která je však díky své jedinečnosti cílem mnoha dealerů a lidí nabízejících různé produkty. Tento fakt z ní činí ulici u mnoha lidí velmi nepopulární. Je důležité pochopit, že při plánování historického jádra se s vynálezem automobilu ani v nejmenším nepočítalo a měřítko ulic je konstruováno na člověka. Auta zde ubírají chodcům jejich přirozený prostor.

"Při výzkumech byly zaznamenány všechny aktivity probíhající v centru Kodaně na jaře a v létě roku 1986 a bylo zjištěno, že počet ulic a náměstí pro chodce se v městském centru mezi léty 1968-1989 ztrojnásobil. Souběžně s tímto zlepšením fyzických podmínek byl zaznamenán trojnásobek postávajících a sedících lidí."² Pokud by se historické jádro přeměnilo na území pro pěší, je pravděpodobné, že by došlo k nárůstu pěších a hlavně jejich zdržování se v centru města, jelikož by zde pouze nepřecházeli z bodu A do bodu B.

Nicméně ani náměstí Republiky nenabízí perfektní situaci pro volitelné venkovní aktivity.

Pro náměstí Republiky je charakteristické, že popírá to, co Jan Gehl ve své knize Život mezi budovami nazývá "efekt okraje".³ Neboli fakt, že "oblíbené zóny pro postávání byly zjištěny podél průčelí v prostoru (...). Jako zóny pro zastavení byly preferovány (...) hranice a okraje prostorů v prostranství."⁴ Zjednodušeně řečeno lidé zaplňují větší prostory z kraje. Postávají, či posedávají na kraji většího prostoru a pozorují ho a teprve následně například při větším počtu lidí se rozhodnou ho zaplnit. "Na okraji lesa nebo u domovního průčelí je člověk méně exponován, než vně, uprostřed prostoru."⁵ Právě tato skutečnost umožňuje uživateli veřejného prostoru cítit se bezpečně a tím pádem také příjemně.
Na náměstí Republiky je však okraj umrtven projíždějícími auty. Pokud tedy člověk stojí na okraji, mezi ním a prostorem je silnice, kde parkující a projíždějící auta narušují jeho pozorování prostoru. Pokud silnici překročí, je již uprostřed prostoru.

Při tendenci oživit náměstí Republiky by se podle mého názoru mohlo s tímto poznatkem dobře pracovat. Ve chvíli, kdy by se náměstí uzavřelo automobilové dopravě, bychom měli mnohem lepší možnosti pro využití jeho charakteru.


Zde si můžete stáhnout kompletní práci (6 MB).

Poznatky Marka Siváka a Jaromíra Čížka:

Už při běžném hovoru či zmínce o veřejném prostoru v Plzni uvádí velké procento obyvatel jako částečně špatně fungující prostor náměstí Republiky. Klasická věta zní: "Jak může město za něco stát, když nemá na náměstí ani jeden strom". Při dalším rozvedení tématiky stromů na náměstí uvádí obyvatelé jako jeden z nejdůležitějších důvodů potřebu stínu, "místa, kam se člověk schová" v létě. Bizarní na tom je, že k náměstí přiléhá pás parků vzdálený přesně jednu ulici.

Oba se domníváme, že touto formou podvědomě působí popsaná potřeba "okraje a ochrany". Lidé odjakživa vyhledávali bezpečný objekt za zády, tato potřeba je patrná i u zvířat. V současné češtině pak nacházíme výraz "krýt si záda", italština používá "mít ramena v bezpečí". V praxi mi to ukázal můj italský kamarád při oslavách Nového roku na náměstí v Amsterdamu, kdy jsme se doslova přitiskli zády k budově u okraje, aby na nás nemohla nečekaně vylétnout rachejtle.
Budovy zároveň poskytují kýžený stín. V městečkách slunné Itálie najdeme málo stromů, ale zato spoustu úzkých ulic a malých náměstí, která tuto funkci dokonale plní. Na náměstí Republiky lidé posedávají podél kraje kostela, neboť to je jediné "bezpečné" a stinné místo, dokud se na náměstí nevyskytnou stánky a větší počet lidí.

Z urbanistického i funkčního pohledu stromy ve většině případů na náměstí nepatří. Náměstí je prostor pro shromažďování a pořádání akcí, prostor urbánní a uvolněný od překážek, změkčovaný pouze architekturou (solitér uprostřed náměstí - kostel) a městským fundem (kašny, sloupy). Náměstí tedy funkčně nechybí stromy, ale podloubí (dnes jen velice lokální, nové by ale mohlo znehodnotit okraj náměstí), pěší prostor až po okraj (bylo by potřeba zrušit silnice po alespoň 2 stranách), nebo moderní detašovaná loggia, která by "okraj" přenesla až za silnici.


25. 8. 2011 - Filip Kastl, Jan Toman, Jiří Zábran, Marek Sivák

Aréně nestačí změnit jméno a přidat sportoviště

"Plzeňské multifunkční centrum Corso Americká bude mít novou podobu, která vyšla vstříc sedmi požadavkům radnice a občanům. Oproti původnímu projektu už to nebude jen obchodní dům, ale také centrum kultury a volného času." ČTK to dnes řekl zástupce investora Jan Petřík. "Amádeus respektuje všechny požadavky a regulační podmínky stanovené městem."

Tyto citace se objevily v tiskové zprávě společnosti Amadeus na serveru archiweb (kompletní zpráva ke stažení ve formátu .pdf zde). Zpráva vyvolala následující reakce plzeňských architektů:

Bc. Filip Kastl:

Kompozičně a hmotově je projekt totožný s původním stejně tak jeho propojení s ulicí - tudíž z bláta do louže. Žel to vypadá, že město v tomto směru už nic nezmůže (protože nebude chtít).

Ing. arch. Jan Toman (z pracovní skupiny na regulaci OC Aréna technického náměstka Ing. Petra Runda):

Po článku otištěném ve včerejším vydání Plzeňského deníku a MF Dnes jsem se rozhodl zapojit do veřejné debaty o osudu významné části města a to komplexu současného Kulturního domu popsáním snahy o regulaci zástavby v místě současného Kulturního domu.
Chci zde popsat můj názor z pozice architekta nominovaného spolu s dalšími technickým náměstkem do pracovní skupiny, která měla být poradním hlasem a spolupracovníkem Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně při tvorbě regulačních podmínek na novou zástavbu bloku mezi ulicemi Americká, Sirkova a Denisovo nábřeží.
Na základě naléhavé potřeby zpracování podmínek stanovujících určitá pravidla zástavby a veřejného prostoru pro významnou lokalitu blízko historického centra, jsme zpracovali obecné požadavky na objemy a výšky možné zástavby, na volné veřejné prostory, definovali jsme poměr "polyfunkčnosti" objektů pro tuto oblast, kladli jsme důraz na pěší dostupnost a pohodlnost, snažili jsme se o takové dopravní napojení, které zachová a posílí kvality jediné investice do plzeňského nábřeží a současně podtrhne Americkou ulici jako městský bulvár, a zohledňovali další urbanistická a architektonická pravidla používaná při projektování měst či větších celků.
Současně jsme byli konfrontováni se zástupci investora společnosti Amadeus Real a jeho stavebním záměrem. Byl nám představen projekt, který vznikl bez jakýchkoliv regulací a tím pádem v podstatě bez zasahování ze strany města. Na společném jednání jasně zazněl cíl naší skupiny a to že investor by měl na tyto regulativy počkat a reagovat na ně úpravou případně přepracováním projektu. Investor však upravoval projekt během tvorby regulativů bez jejich znalosti. Výsledkem je pro mě tatáž budova s relaxačním parkem umístěným na hmotě vzduchotechniky nad dvěma podlažími parkování a nástin možnosti umístění galerijních a jiných kulturních akcí v současné hmotě stavby. Tyto úpravy ale nijak nereagují na koncepční požadavky definované v regulačních podmínkách. Stavba se dle mého názoru zcela nehodí do lokality nejen architekturou blížící se spíše nákupním střediskům na okrajích měst, měřítkem ve vztahu k městu i člověku, ale především nízkou škálou funkcí. Vytvořené regulační podmínky o kterých budou hlasovat zastupitelé nejsou v žádném případě útokem na žádného konkrétního investora a architektonický rukopis jeho projektantů, ale mají pomoci ke kvalitní zástavbě z pohledu funkčnosti města. I v architektuře totiž existují totiž měřitelná a obecně platná pravidla, která je dobré u kvalitní architektury dodržovat. Proto jsme například stále připomínkovali bariérový přístup do pasáže z ulice Americká a zničení rekreační funkce nábřeží dvouproudou komunikací. Většina připomínek je proto v obecné rovině zahrnuta do regulačních podmínek.
Naše práce odvedená v této pracovní skupině bude zcela jistě hodnocena podle toho, co bude postaveno v řešené lokalitě, ale upozorňuji na fakt, že pokud nebudou tyto jakkoliv kompromisní podmínky respektovány zastupitelstvem a hlavně tvrdě vymáhány po investorech, neměla naše práce žádný smysl.
Toto také dokresluje fakt,že do regulačních podmínek byla na základě současného návrhu investora zahrnuta druhá varianta na dopravní obslužnost lokality a je součástí podkladů pro hlasování zastupitelstva. Pokud zastupitelé "skočí" na povrchní úpravy a "ohýbání" stávajícího projektu, pak není šance na kvalitní zástavbu.
Myslím, že velká část veřejnosti dala jasně najevo,že jí není lhostejné jak se s městem kde žije nakládá. Není však povinností veřejnosti nacházet kvalitní řešení. To je povinností volených zástupců - zastupitelů. Ti by si měli uvědomit, že město není organismus na jedno volební období a proto by měl být zájem o zpracování kvalitních dokumentů pro jeho tvorbu - kvalitní územní plán spolu s regulačními plány především na vybrané významné lokality.

Ing. arch. Jiří Zábran:

V prohlášení investora je, že: "město získá konečně moderní architekturu", to tedy zírám s otevřenými ústy na tu drzost. A vůbec, proč zde není napsán autor projektu? Stydí se?

M Arch Marek Sivák:

Naprosto souhlasím s předchozími komentáři. Investor se může vydat dvěma cestami. Buď začne jevit UPŘÍMNOU snahu dát Plzeňanům něco, co opravdu chtějí a co město nezničí - v tom případě by si měl sednout na vyčerpávající workshop s pra­covní skupinou, a nebo může nadále kličkovat a uhýbat a NIKOHO tím v nejmenším nepřesvědčí. Komentáře typu "vyhověli jsme mnoha přáním občanů, investovali jsme do toho desítky milionů navíc a naše rezervy (potažmo trpělivost :-) už jsou vyčerpány" cestu uzavírají, neotevírají. Stejně tragické (a amatérské) jsou i nové stránky OC (www.corsoamericka.cz).
Stávající budova v jakékoliv úpravě NENÍ PRŮCHODNÁ. Lze jedině začít od začátku, s čistým štítem. Ať už se stejným či odlišným architektonickým studiem.
Jak už jinde komentoval Jirka Zábran, obchodní dům Aréna (Corso) je zdaleka nejhorším projektem, který ateliér Hangár prezentuje na svých stránkách. A investor postavil i rozumnější domy - např. Polyfunkční dům Vodičkova 19 v Praze. Chce nám říci, že Plzeň je tak provinční město, že si nezaslouží lepší architekturu, potažmo lepší architektonické studio? Proč v Praze neprojektoval ateliér Hangár, ale Omikron-K (arch. Martin Kotík)? A proč v Brně (OC Omega) spolupracoval ateliér Hangár s archi­tekty Kubou a Pilařem (ti jsou autory architektonického výrazu, studio Hangár dodávalo pouze konstrukční projekt) a v Plzni s místními architekty nespolupracuje?


23. 8. 2011 - Marek Sivák

Amadeus a jeho nový web zavání, až to není hezké

Společnost Amadeus Real v jedné věci vyslechla plzeňské občany a iniciativy - založila si svůj "PR web", kde prezentuje projekt široké veřejnosti.

Opravdu vyslechla? Nebo si naopak uvědomila, že internet může být v dnešní době jednou z nejpříhodnějších zbraní, a že lze pomocí něj lehce manipulovat veřejné mínění? Jak jinak si máme vysvětlit tyto neuvěřitelné akce a komentáře?

Proč nepomoci nejošklivějšímu domu v Plzni navrhnou krásné logo? Investorovi, který nás soustavně vodí za nos, nastavíme druhou tvář - jak romantické. Bleskový průzkum rovná se jistě průzkum zcela objektivní. Zvláště, když až doposud byli všichni obyvatelé účelově ovlivňováni kulturo-teroristy. Mezi kterými jsou takoví nebezpeční recidivisté, jako bývalý vedoucí odboru památkové péče, kurátor sbírek architektury Západočeské galerie, zastupitelé městských částí a celá řada architektů a urbanistů. Nejvíce by mě zajímalo, jakým způsobem po telefonu seznamovali "vět­šinu respondentů" s vizuální podobou nového projektu? To jim pustili vyprávěnou pohádku, a nebo zavěsili hovor, poslali záplavu MMS s plány a vizuali­zacemi, a po 5 minutách jejich studia zavolali znovu? :-))

Během prohlížení webu mám stále zanícenější pocit, že čtu pasáž ze hry Eugena Ionesca. A my všichni jsme v ní, trochu dost proti své vůli, diváky i herci. Velký režisér - Amadeus Real (Překřtěný na Amadeus Plzeň) - se velice baví tím, jak z nás dělá blbce před sebou samými. A nebo se bavíme my, na jeho účet?

Stránky OC Corso (bývalé OC Aréna) a tento vyvedený "průzkum" jsou k vidění zde.


23. 8. 2011 - Filip Kastl

Výsměch Plzeňanům - stejný obchodní dům v jiných barvách

Dobrý večer,

nepíšu za sdružení Kultura(k) vítězí, ale píšu za sebe, jako za obyvatele města Plzně. Rád bych se vyjádřil k dnešku, k tomu, co Amadeus představil.

To, co představili, je totální výsměch rozumně smýšlejícím architektům, urbanistům a vůbec všem, kdo se podílejí na pozitivním budování Plzně, a všem lidem, kteří jdou jakoukoliv formou proti (pro úpravu) celému záměru. Dávno nejde o DK Inwest, ale o to, co bude místo něj! Nečekal jsem, že arogance Amadeus Real dosáhne takových mezí a nemálo mě to dnes rozhořčilo!

Zajímalo by mě, jaký na to budou mít názor páni ROZHODUJÍCÍ zastupitelé, zda-li řeknou: "Jo je tam hřišťátko, jsou tam stolečky u ulice, je tam kulturní sál, je to multifunkční, děti si maj kde hrát, je to krásnej jinej projekt!" a jestli vůbec jde ze strany občanů proti tomu JEŠTĚ něco dělat, když všichni víme, jak to asi dopadne (viz. Plaza)? Řečičkám, že to bude uplně jiné, než ostatní stávající OC, já osobně nevěřím - forma, jakou to podává Hangár studio, je absolutně nepřesvědčivá a nevěřím, že v současné době a se svým příznačným způsobem fungování je právě tento investor schopný postavit JINÉ OC. Projekt, který je prezentován na www.corsoamericka.cz, se prakticky neliší od původního, krom "zeleného" kloboučku (hřiště s inline dráhou), a o trochu více lidským páskem (stolečky u kaváren na ulici, vstupy z ulice - ale pozor, o 1 m výše než stávající chodník), zbytek posuďte sami.

Ad pracovní skupina - k čemu tedy vlastně byla dobrá? Smýšlení dnešní doby mi přijde nejen v těchto záležitostech stejné jako smýšlení doby minulé předsametové - "jste proti nám : uděláme z Vás blbce". Ale to už je čistě subjektivní pohled. :-)


20. 8. 2011 - Milan Svoboda

Útvar hlavního architekta a územní plán města Plzně 2015

Tento článek je reakcí na diskuzi Škody Plzně na tato témata.

Útvar hlavního architekta [ÚHA] fungoval v Plzni do roku 1991, já jsem do něj vlastně ještě v prosinci 1991 nastoupil. Od 1.1.1992 se transformoval do Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně [ÚKRMP] s mnohem širším záběrem činností. Mezi ně např. patřila oblast hospodářského rozvoje, strategického plánování apod. Přes všechno co se událo si myslím, že takové pracoviště město velikosti a významu Plzně potřebuje. Činnost ÚHA může a nemusí být prospěšná. Záleží totiž na obsazení správnou osobností, která bude schopná vnímat potřeby města a bude mít také nadhled nad svůj vlastní přístup k urbanismu a architektuře.

Dovedu si představit (a není to věc z praxe neznámá), že hlavní architekt natolik určuje vzhled a charakter staveb ve městě, že to vyvolá reakci tak silnou a odmítavou ze strany investorů i architektů, že je odvolán a ÚHA zrušen. Výsledkem činnosti ÚHA z dob předrevolučních je např. hotel Centrál na náměstí (arch. Glosserová, tehdy byl hlavním architektem arch. Glosser), nebo průtah Klatovskou a sady 5. května. Prostě záleží na lidech a ne na tom, jak se ta která instituce jmenuje. Ze své vlastní praxe dobře vím, že je ubíjející prosazovat dobré nápady tam, kde se o nich nechce slyšet. Nemluvě o finančním rozdílu v ocenění práce šéfa ÚHA (i když není malé) ve srovnání s dobrými (nebo jen "šikovnými") praktikujícími architekty.  

Co se týče nového územního plánu, jsem z vývoje poměrně zděšen, ovšem to jsou i moji bývalí kolegové z ÚKRMP. Zde určuje chod věcí Odbor stavebně správní Magistrátu města Plzně, tedy pořizovatel. Po celých cca 12 let, co jsem mohl do územního plánování v Plzni mluvit, jsem se snažil, aby byla funkce pořizovatele odtržena od stavebního úřadu. Považuji to za střet zájmů, nehledě na to, že na stavebním úřadě je územní plánování profesně popelkou.

Před časem jsem se trochu zabýval vývojem kolem územního plánu. Podstatné je, že v Plzni jsme (s ohledem na čas poněkud kupodivu) na úplném začátku. To, co se dělo na podzim, bylo podávání námětů k novému územnímu plánu. V reakci na diskuse kolem této situace jsem udělal takový rozbor (zde ke stažení).

To, že pořizovatel ÚP v Plzni (Odbor stavebně správní Magistrátu města Plzně, niko­liv ÚKRMP) vyhlásil, že subjekty, které mají právní vztah k pozemkům a dále dotče­né orgány, mohou uplatnit náměty na nový územní plán, byl mylný postup. Odbor stavebně správní při něm vycházel z praxe změn stávajícího platného územního plánu, pro něž jsme před lety zcela v souladu se zákonem zadefinovali, že náměty na změnu může podat osoba, která má vlastnický či jiný právní vztah k pozemkům. Předmětem změn ÚP totiž není měnit základní koncepci, ale pouze ÚP dolaďovat.

Pro nový územní plán však platí, že může vycházet ze zcela nové odlišné koncepce územního rozvoje. Je pravda, že ve své praxi jsem se nesetkal s tím, že by některé město novým ÚP pořizovaným z důvodu požadavku nového stavebního zákona koncepci rozvoje zásadně měnilo.

Odbor stavebně správní chce zastupitelstvu předložit ke schválení soubor námětů, které jsou sice možná důležité, ale nemají žádnou právní relevanci. Stejně tak případ­né usnesení Zastupitelstva města Plzně v této věci nemůže mít jiný význam, než že řekne, aby byly tyto náměty zapracovány do zadání. Již ale nemůže říci, že se zadání omezí jen na tyto náměty.


20. 8. 2011 - Petr Domanický

Smutné cyklostezky

Vážení,

mám potřebu Vám napsat, neboť včera jsem trochu jezdil po Plzni na kole a dost mě to rozesmutnilo.
Hlavně jsem konečně pochopil, že logika řešení cyklostezek (a možná i smysl jejich stavby) v Plzni je vedena jediným cílem, a to maximálně preferovat auta. Cyklista na silnici totiž požívá stejná práva jako auto. Ve chvíli, kdy je ale vedle silnice cyklostezka, má povinnost ji použít. V Plzni však stezky vedou po chodnících. Takže: pokud by v normálním městě jel cyklista po stezce souběžně s hlavní silnicí (nebo by jel po této silnici), měl by celou cestu přednost, protože by jel po hlavní silnici. Pokud jedete v Plzni po cyklostezce souběžně s hlavní silnicí, dáváte přednost úplně všem a ujedete o polovinu delší vzdálenost. Na každé křižovatce je stezka odtažena a přechá­zí kolmou (vedlejší silnici) spolu s přechody pro chodce. Přednost ale dává cyklista!

Takže, pokud by stezka na hlavní silnici nebyla, jedete rovně a jste "na hlavní". Pokud tu stezka je, ukroutíte si ruce, pořád brzdíte a rozhlížíte se a dáváte přednost všem druhům dopravy. To je fakt pokrok!

Tenhle poznatek byl pro mne včera (spolu s dřívějšími poznatky o idiotském řešení objevujících se a zase se ztrácejících kroutících se pruhů stezek, které vedou mnohdy na opačnou stranu než jsou logické tahy a jež naučilo jezdit cyklisty po chodnících a opět ubrat prostor pro pěší) zdrcující.

Možná Vám neříkám nic nového, ale musím...


29. 7. 2011 - Petr Domanický, MS

Rychtářka sobě

"Parkovací dům s komerčními prostory Rychtářka je prvním realizovaným projektem PPP v České republice. Nová budova nabízí nejenom promyšlený systém parkování pro 447 vozidel, ale i přes jeho pragmaticky funkční využití nenásilně zapadá do okolní zástavby." (tisková zpráva, Eliška Crkovská, 28.07.11), zveřejnil archiweb.cz.


Naše poznatky: Projekty realizované formou PPP (Public Private Partnership - partnerství veřejného a soukromého sektoru) mají jistě ctnostnou ideu, nicméně v praxi se ukazuje, že jsou velice snadno zneužitelné a veřejný sektor na nich ve velké míře tratí¹. Vzhledem k tomu, že tento poznatek pramení ze zkušeností západních zemí, mimo jiné Velké Británie, kde je míra korupce a transparentnosti úplně jinde než v Čechách, a přesto jsou projekty PPP u veřejnosti vysoce nepopulární, je třeba předpokládat, že nepůjde o vhodný způsob financování pro korupční české prostředí. Finanční nesrovnalosti Rychtářky podrobněji analyzuje Plzeňské fórum.

Zde stačí poznamenat, že rozpočet parkovacího domu převyšuje původní rozpočet nového divadla včetně administrativní části. Investice 351 milionů do 447 vozidel se po odečtení 1/5 komerčních prostor rovná investici 628 tisíc na 1 stání. Srovnatelné parkovací plochy se v centrech měst (např. v Brně) prodávají za 200 až 350 tisíc Kč, náklady jsou tedy cca třetinové.

Říct, že "stavba nenásilně zapadá do okolní zástavby" je stejně bezpáteřní a zoufalé jako říct, že katedrále sv. Bartoloměje by velice prospěl stánek Mc Donald's v hlavní lodi. Jak článek mystifikačně uvádí, památkáři se k problému sice vyjadřovali, nicmé­ně většina jejich připomínek nebyla zohledněna. O problematice parkovacího domu jsme již psali, shrneme tedy nejzásadnější body:



23. 7. 2011 - Marek Sivák

Debaty o Plzni na Českém rozhlasu

Chtěli bychom Vás znovu pozvat do debaty o Domu kultury, debata je otevřena veřejnosti (kdo chce, může přijít do publika) a bude živě vysílána ve čtvrtek 28.7.2011 v 18:00 na ČRo Plzeň. Téma zní "Kulturák nebo supermarket?" a kauza Domu kultury bude sloužit jako odstrašující příklad absence regulace města i jako možnost poučení se do budoucna. Zejména by se mělo diskutovat o tom, jak město chránit proti podobným excesům investorů, neboť jde o jasné selhání politiků a úředníků. Investor se sice chová amorálně (esteticky i programově ruinuje centrum Plzně, demoluje interiér těsně před příchodem památkové komise, lže ohledně účelu demolice atd.), nicméně relativně v mezích zákona a městské regulace. Na vině jsou tedy naprosto nedostatečná preventivní opatření i postoj města k jednáním s investorem. Přítomen by měl být technický náměstek Ing. Petr Rund, bývalý ředitel Útvaru koncepce a rozvoje a současný ředitel EHMK Plzeň 2015 RNDr. Milan Svoboda, Škoda Plzně, Kultura(k) Vítězí a další.

Dále by měla být Škoda Plzně hostem programu "Páteční azyl", který si můžete naladit na stejné stanici v pátek 29.7.2011 ve 21:00. Po představení naší informační platformy posluchačům by se mezi tématy rozhovoru moderovaného Janem Ander­lem měla objevit budoucnost města, pojmenování jeho největších problémů i nápady, jak daný stav zlepšovat. Budeme se na Vás těšit na vlnách rádia :)


23. 7. 2011 - Jaromír Veselák, Petr Domanický, Marek Sivák

Plzeň jako Amerika - ráj automobilů

Na internetu se objevil překlad zajímavého článku¹ o různém přístupu k centrům měst, lidem a automobilům v západní Evropě a USA. Článek vyšel v New York Times a propaguje nápadně známou věc - že města jsou primárně pro lidi a ne pro auta, a že by se tedy měla dát lidem možnost ve městě rozumně pobývat. Ne jen stále čekat na červené, přecházet několik čtyřproudovek a proplétat se mezi všude stojícími auty, jako se děje v Americe. A nepřipomíná Vám to trochu Plzeň?

Plzeň je známá tím, že je jednou z hlavních bašt dopravních inženýrů i policie. Už za komunismu prošla nevídaným experimentem, kdy se zrušily všechny předchozí územní plány, popřela se dosavadní koncepce rozvoje města a rozhodlo se, že se z Plzně stane moderní americké město se sítí čtyřproudých auto-bulvárů prota­žených hned vedle historických hradeb. Tento experiment zaskočila revoluce někde v půlce. Máme tu onu síť highways, a moderní město poněkud chybí. Ocitli jsme se v začarovaném kruhu, který je zdánlivě nerozpletitelný. Město si drží přes centrum silnice první třídy, aby je nemuselo platit (o ty se stará stát), ale díky tomu nad nimi jaksi "nemá kontrolu" - ke všemu se vyjadřuje západočeská policie, která prý nic nepovolí. Těžko říci, na kolik je to pravda a na kolik příznačné svalování viny na druhé. Zajímavé je, že např. přechody na křižovatce U Jána prý nelze udělat, ale na té samé silnici o kus dál, jen co se postavila Plaza, přechod vytvořit šel. Jak ukazují příklady z okolních států, kruh je rozpletitelný velmi snadno. Stačí jen chtít.

Západní Evropa je od nás přemýšlením několik desetiletí vzdálená, i ona si prošla podobným vývojem mentality. Na to se ale dnes nelze vymlouvat, handicap 40 let rozdílného vývoje je potřeba dohnat. V mnoha městech Evropy dnes není cílem prohnat křižovatkou co nejvíce aut a postavit co nejvíce parkovišť, cílem je naopak autům znepříjemnit život, aby lidé, pokud to není nutné, volili raději kola, MHD či chůzi. Platí totiž zlaté pravidlo - čím větší je kapacita komunikací a vybavení pro motorismus, tím víc automobilů to přitáhne. Čím menší kapacita, tím méně aut - lidé začnou, než aby čekali dlouhé minuty v zácpě - raději volit alternativní způsob dopravy. A chceme město, ve kterém se dá žít, nebo město, kterým se dá za 5 minut projet autem?

Evropská města si uvědomila, že nemohou plnit stále přísnější směrnice Světové zdravotnické organizace týkající se znečištění vzduchu jemnými částicemi, pokud budou auta dále vládnout. Zmíněný článek¹ uvádí příklady a důsledky této proměny:

Jednou z nových strategií v Evropě je úmyslně ztížit a prodražit parkování. Tato strategie se v Plzni zatím evidentně neujala - parkovací dům Rychtářka zničil jedno z nejslibnějších míst v centru Plzně, parkovné stojí 10 Kč na hodinu (100 Kč/den) a v garážích pro 450 aut jich parkuje 40 (podrobnosti zde), neboť radní "zapomněli" za­kázat parkování v přilehlých ulicích, odkud je to na náměstí stále o pár metrů blíž. Doufejme, že nové generace politiků a úředníků přinesou i pokrokovější názory.

Odkaz na překlad článku najdete zde, původní text v angličtině je pak tady.



15. 7. 2011 - Marek Sivák

Antinostradamus Balihar: "My jsme měli jasnou představu, co provést v těch prolukách, ale nepředpokládali jsme, že někdo třetinu bloku zbourá" ... a Tesco půjde také brzy dolů ...

Tento slavný citát pochází ze dne 16.6.2011, kdy Zastupitelstvo města Plzně jednalo, na popud nás občanů, kteří jsme si svými podpisy jednání vyžádali, o osudu Domu kultury a obchodního centra Aréna v centru Plzně.

"Taktéž jsme nevěděli o tom, že, a to je teďka novinka, která se ke mně oficielně ještě nedostala a mám ji neoficielně, že výrazným způsobem chce Tesco zrekonstruovat, upravit svůj objekt. Před rokem jsme vydávali územní rozhodnutí na výraznou rekonstrukci bývalých Lázní italskému investorovi nebo navrhovateli. Takže pokud bychom před čtyřmi lety vytvořili regulační plán pro to území, jsem stoprocentně přesvědčen, že už ten Ital, nebo teďka Amadeus, později Tesco, by požadovalo jeho úpravu, takže my bychom šli permanentně do rok trvajících změn regulačních plánů," říká Ing. Jiří Balihar, dle vlastních slov: "šéf tří úřadů, de facto, úřadu vyvlastňovacího, úřadu územního plánování, a stavebního."

Pan Balihar zřejmě spoléhal na to, že ho zastupitelé po několika hodinách jednání vůbec nevnímají. Pan Balihar asi dále předpokládal, že obyvatelé Plzně trpí poruchou paměti a že jeho slova do hodiny zapomenou. Omyl, jeho slova jsou zde navždy zaznamenána. Nevíme, jak čte Ing. Balihar stavební zákon (183/2006 Sb.), ale zřejmě při čtení paragrafu 61 obvykle vynechává první odstavec. V prvním odstavci se praví: "Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření."

Bohužel, dle Ing. Balihara, a vládnoucí koalice ODS a ČSSD, kteří k jeho projevu nevznesli, na rozdíl od opozice, jedinou námitku, se regulační plán zřejmě dělá jen k vymetení cesty pro investora. Pane Balihare, projděme si "Ducha zákona", jak to sám rád nazýváte, ještě jednou: regulační plán slouží pro OCHRANU HODNOT A CHARAKTERU ÚZEMÍ, a regulační plán stanoví PODMÍNKY PRO VYUŽITÍ ÚZEMÍ, vymezí VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ STAVBY a VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÁ OPATŘENÍ! Pane Balihare, regulační plán je hlavní nástroj, kterým můžete regulovat to, co se stane s naším městem, a je nám velice líto, že dle vlastních slov nemáte regulační plány rád! Touto malou antipatií k regulačních plánům v centru Plzně se jinými slovy zříkáte možnosti efektivně regulovat podobu vývoje tohoto města! Z jakého důvodu, prosím Vás, by mělo město chodit do rok trvajících změn regulačních plánů? Regulační plán má regulovat, a ne se měnit, protože se to investorovi zrovna nelíbí. Investor vstupující do centra města musí počítat s regulemi a omezeními! A pokud chcete hrát s investory férovou hru, jak stále tvrdíte, proč už dávno nemáte nastolená podrobná pravidla pro celé širší centrum Plzně? Je 22 let od revoluce příliš málo času k vytvoření koncepce a série regulačních plánů pro centrum města?

Pro Ing. Balihara, zřejmě ano (pan Balihar je proslulý umístěním na 9. místě v celorepublikové "soutěži" Ropák už v roce 1995). Nostradamus předvídal neblahé události a lidé se mu za to smáli. Antinostradamus Balihar se živí tím, že raději nic neblahého nepředvídá, a lidé mlčí. Jak může člověk zodpovědný za 3 úřady prohlásit: "Ale v tomto místě [v místě Domu kultury], konkrétně před čtyřmi lety, my jsme vůbec nevěděli, že přijde investor, nebo že by mohl přijít investor, který přijde s návrhem, že stávající objekty zbourá. A postaví tam úplně něco jiného."? Pan Balihar a jeho podřízení si prostě čtyři roky kreslili, čím by asi tak zastavili proluku, a pak přišel "zlý" investor a řekl: "Víte co, pánové? Já Vám to tu celé zbourám." A pan Balihar a jeho podřízení sklapli podpatky a bylo jim smutno, protože na tuto možnost nepomysleli. Jak jen ten "zlý" investor mohl...

A pan Balihar a jeho podřízení brzy sklapnou podpatky znovu, protože Tesco přece chce "významně rekonstruovat" svůj objekt. Jak Tesco rekonstruovalo své objekty v Praze a v Liberci? Pražský OD Máj zachránila jenom památková ochrana vybojo­vaná profesorem Šváchou, v Liberci pak Tesco zbořilo cenný komplex od architektů Hubáčka a Masáka, ač všechny komise včetně Národního památkového ústavu doporučily jeho památkovou ochranu. A Balihar & spol. sklapnou podpatky potřetí, až se zjistí, že italská společnost TWB nakonec nechá Městské lázně zchátrat. Do takové podoby, že je naši zastupitelé zboří, aby nám nespadly na hlavu. Přijede bagr, slavnostně Lázně sundá, rozleje se pivo, a my, občané, budeme uchráněni.

A to byla celou dobu řeč o jediném bloku v centru města. Vůbec se nedivíme, že panu inženýrovi "není tato debata popravdě řečeno příjemná". Co se naopak divíme, je, že pan inženýr NEVÍ. "A tady já opravdu nevím ... kam všechny ty aktivity směřují. Co de facto třeba ty petitanti nebo ty podpisovatelé té petice chtějí. Jestli chtějí zbořit nebo nechtějí zbořit. Jestli chtějí zachovat Kulturní dům nebo ten sál nebo nechtějí zachovat. Já opravdu nevím." My ale víme, pane inženýre. A za Váš talent hodný Pýthie Vám vřele děkujeme!

Celé vystoupení Ing. Balihara včetně zodpovídaných otázek si můžete stáhnout zde.


11. 7. 2011 - Jaromír Čížek, Marek Sivák

Jan Gehl na Plovárně a diskuze o Domu kultury na ČRo

Minulý měsíc odvysílala ČT 2 velice zajímavý a povzbudivý rozhovor s významným dánským urbanistou. Jan Gehl se již 40 let snaží o to, co jsme my zatím jako národ nepřijali za své, nebo to alespoň neopakujeme tak hlasitě, aby si toho všimli naši političtí zástupci - aby se města stavěla pro LIDI a ne pro AUTA. Jan Gehl nerepresentuje fundamentalistický přístup "vymýcení aut" ze středu města, místo toho hledá rovnovážný stav. Nevzniká pak naprostý paradox, kdy se vše počítá a dimenzuje pro průjezdnost, máme dopravní odbor, který dělá tisíc studií počtu automobilů, ale neexistuje jediná studie, která by počítala chodce, průchodnost chodců, a zjišťovala, zda místa shromažďování chodců - veřejné prostory - jsou kapacitně i esteticky vyhovující či ne. Pokud se velká skupina lidí řídí svým odvěkým instinktem a přechází ulici v konkrétním místě, tak se jim postaví do cesty zábradlí, aby nebránili autům, místo aby se tam přesunul přechod pro chodce a položil zpomalovací práh. Základní logika - město se staví tak, jak ho používají lidé; ulice, cesty a prostory tam, kudy chodí a kde se shromažďují lidé - v Čechách naprosto zmizela. Dnes dostanou lidé pouze to, co vyzbyde po natrasování silnic první, druhé, třetí a dvacáté třídy v centru města. Tedy nic moc.

Zde naleznete záznam pořadu Na Plovárně, dále pak záznam přednášky z 16.3.2011 a článek o Janu Gehlovi: "Největší překážkou totiž není velikost či uspořádání města, ale myšlení lidí, zamrzlé v nesmyslné představě, že jsou-li silnice plné aut, je potřeba silnici rozšířit". Důkazem jsou úspěšné projekty v Kodani, ale i třeba na Broadwayi. Více do hloubky se můžete ponořit v jeho knihách "Život mezi budovami", "Nové městské prostory" a vloni vydané "Cities for People".

Dále bychom Vás rádi pozvali na diskuzi o Domu kultury a celém fenoménu ohledně boření Kulturní Plzně a vystavování Obchodní Plzně. Diskuzi pořádá Plzeň 2015 a do publika jsou zváni jak odborníci, tak široká veřejnost, publikum samozřejmě též diskutuje. Akce se koná ve čtvrtek 28.7. od 18.00 v budově Českého rozhlasu Plzeň, odkud bude probíhat přímý přenos.


28. 6. 2011 - Marek Sivák

Šance pro Plzeň?

Jak po celé České republice, tak v našem městě vzniká poslední dva tři roky celá řada hnutí a alternativ. Zabývají se vším - lokálními nápady, bojem proti nespravedlnosti, celorepublikovou politikou. Tento "trend" neopadává, nezastavily ho ani loňské volby, naopak zdá se, že nabývá na síle. Až by se to člověku chtělo s úsměvem přirovnat k vlně arabských revolucí probíhající v jiné části světa. Je to vývoj určitě nadějný a ozdravný, i zejména proto, že nezůstal bez pozornosti médií, které zprávy o něm šíří i ke skupinám obyvatelstva, jež ho ještě nepostřehly (viz. např několik článků v Respektu 25/2011 o bourání v českých městech, hnutích za zachování socialistické architektury, a o mladých lidech, kteří se rozhodli aktivně bojovat s kontroverzní politikou).

Budoucí naděje spočívá v synergii těchto alternativních skupin a hlavního proudu - ať už politického, kulturního nebo urbanisticky-architektonického. Ti bystřejší z politické scény si již pomalu začínají všímat co se kolem (a s jakou razancí) děje, a uvědomují si, že nelze donekonečna toto podhoubí ignorovat. Brzy by totiž příliš mnoho vln nahlodalo i zdánlivě nezničitelné základy politického (H)hradu. A nejlepší možnou reakcí je: SPOLUPRÁCE.

Dobře to shrnuje plzeňský krajinářský architekt Jakub Chvojka v debatě o plánované naučně-kulturní akci: "Obávat se nezájmu Plzeňanů není potřeba. Pokud je vytvo­řeno a nabídnuto cokoliv, co do civilizovaného centra kraje / regionu přirozeně patří, určitý okruh lidí po tom vždy skočí. Proč? Protože nabídka je nulová, natož aby se dalo vybírat. Takové akce Plzeň posouvají směrem do civilizace, ale není možné je dělat pouze gerilovou cestou, to nemá perspektivu civilizovaného světa. Je určitě moc dobře, že vzniká nebo se obnovuje gerilové podhoubí kulturních, společenských a občanských pozic, ale nutná je proměna institucí a jejich schopnost chovat se synergicky ke kulturní gerile. Určitou nadějí pro synergii je stále projekt Evropského hlavního města kultury 2015."

Přejme si, aby si tuto šanci (a do budoucna snad i nutnost) spolupráce uvědomovali i plzeňští radní a oficiální představitelé kultury, jako příklad za všechny bych uvedl mnoha svými inscenacemi neuvěřitelně pokleslé a zaostalé Divadlo Josefa Kajetána Tyla. Možná, že už společnost i odborníci svým radikálním naladěním začali věci měnit. Město teď například ohlásilo záměr vybudovat polyfunkční objekt s podze­mními garážemi na místě parkoviště v sadech Pětatřicátníků, tedy tam, kde ještě donedávna plánovalo nadzemní parkovací objekt (článek zde). Doufejme, že nejde o klamné naděje a že se opravdu blízká na lepší časy.


23. 6. 2011 - Marek Sivák

Rychtářka a ti druzí

Plzeň 2015, město hypermarketů a parkovacích domů. Kultura dle Plzeňanů. Nové projekty jsou pro nás velkou výzvou, možná i nadějí, ale zejména hrozbou eutanazie. Manžel naší paní bytné říkával: "Oni jinak neumějí, než brát lidem parky a stavět místo nich silnice". Měl tím na mysli socialistické projekty dvou průtahů městem a zničení poloviny okruhu městských sadů. Rčení je ale stále aktuální. Dnes se již nemusí bourat, špinavou práci odvedly generace před námi ("asanace" Rychtářky, odstřel kasáren 35. pěšího pluku). O to víc ovšem záleží na tom, co na dotyčných místech vyroste. Místa, která měla za první republiky velkou architektonickou i urbanistickou hodnotu, mají potenciál oživit svého Genia Loci!

Za první republiky fungovalo centrum Plzně paradoxně v širším perimetru, než funguje dnes. Dnes je striktně vymezeno městskou památkovou rezervací, silničními průtahy i řekou. Ke druhému břehu Radbuzy (Denisovo nábřeží) se chováme, jako by to byla periferie. Za první republiky tam vyrůstaly nejdůležitější budovy. Dnes se město tváří, že je v pořádku zde stavět předměstské obchodní domy, a že regulační plán dvou nejcennějších nábřeží v Plzni (Denisovo a Anglické) je zcela zbytečný. Za Klatovskou začíná jiný svět - svět heren a sociálních bytů. A za Tyršovou? Tam, pokud nejdete na fotbal, už svět končí.

Ve skutečnosti je širší centrum Plzně - nezastavěné i zastavěné parcely v okolí hradeb - to nejcennější a nejslibnější, co dnes Plzeň do budoucna má!! Jedná se konkrétně o Rychtářku, Štruncovy sady, sady Pětatřicátníků, obě nábřeží a Fügnerovu ulici, prostor před Peklem, vnitroblok mezi Domem kultury a Tescem. A jak se k nim město staví realizovanými stavbami i plány do budoucna? Jako by to byly zbytkové parcely nejpodřadnějšího kalibru. Na Rychtářce vyrostl obří parkovací dům a rozsáhlé parkoviště pro autobusy. Město koupilo i zbylé pozemky vedle pivovaru Groll, se kterými ještě nemá konkrétní plán, jedním z návrhů byla ale i další parkovací stavba. Na jednu z nejlukrativnějších parcel v Plzni, parkoviště v Sadech Pětatřicátníků, se plánuje další parkovací dům. Na místo Domu kultury pak obchodní centrum a parkování pro 500 aut. S revitalizací vnitrobloku za DK, který by se mohl změnit v úžasný veřejný prostor azylu a klidu v centru rušné Plzně, skryté nádvoří s kavárnami, dětským hřištěm i zelení, se nepočítá. A nové gigantické divadlo bude orientováno směrem do čtyřproudé silnice, místo aby oživilo náměstí před Peklem. Viděli jste ve 21. století divadlo bez předprostoru? Kde budeme my, návštěvníci, stát o přestávce se skleničkou vína? Na tramvajovém ostrůvku?

Shodneme se na tom, že řešení dopravy a parkování je pro město 21. století nutností. Existuje ale mnoho způsobů řešení. Některá jsou finančně náročnější, jiná méně, některá jsou kreativní a inteligentní, jiná naprosto tupá. Postavit na nejkrásnější místa v Plzni parkovací domy se slepými, město­-vražednými fasádami, je řešení tupé. Řešení, na které budeme doplácet 20 nebo 40 let, než si nějaký inteligentní investor uvědomí hodnotu daného místa, parkovací dům koupí, zboří, auta zahrne pod zem a nad nimi vystaví Město. Zahrabávat dnes veškerá auta pod zem je řešení idealistické, ekonomicky náročné a proto v mnoha případech nereálné. I když by jím radní alespoň ukázali, že jsou si vědomi hodnoty místa, což nejsou. Zbývá proto vymýšlet věci inteligentně. Pokud je na Rychtářce potřeba ohromný parkovací dům, nelze parkovací dům otevřít do Tyršovy ulice, a směrem k řece - do Truhlářské - připojit mělkou městotvornou fasádu s obchody, kavárnami a byty? Vždyť toto místo u řeky může být jednou z nejlepších adres v Plzni! Místo městotvorné funkce se ale investuje do ohyzdných drahých skel, která budou vrhat "prasátka" na projíždějící řidiče. Pokud je potřeba parkoviště pro turistické autobusy, nelze ho vystavět v rámci polyfunkčního domu? Dnes umí autobusy parkovat i v mezipatrech nebo na střeše. A nejsou v Plzni lepší místa na parkování? Proč se nevyužila výstavba nových tribun? Pod tribunami, s přístupem z Truhlářské či z plánované silnice přes Mži, by se stálo autobusům krásně! Proč se divadlo neorientuje do předprostoru Pekla? Kultivovalo by to hodnotný veřejný prostor, který město už léta neúspěšně řeší, a budova divadla by přirozeně odclonila městský průtah. Proč nevznikne plán kvalitní zástavby, nejlépe s integrovanou veřejnou funkcí (rozšíření ZČU? byty, butiky a veřejný vnitroblok?), na místo bývalých kasáren, jehož součástí může být i parkování? Protože tyto projekty vyžadují přemýšlení, rozhled a kreativitu, nejsou vhodné pro technokraty. A protože tyto projekty vyžadují silnou vůli a zapojení od nás, občanů Plzně - ukázat radnici, co chceme. Dokud si budou radní myslet, že je nám jedno, co se tu staví, bude jim to také zcela jedno.


22. 6. 2011 - Marek Sivák

Plzeň Bayerische touristische - město podle Runda

Dlouho jsem v sobě přemílal a rozebíral obsah, podtext i dojmy z obsáhlém rozhovoru s technickým náměstkem primátora Ing. Petrem Rundem (ODS). Dospěl jsem k několika závěrům: pan náměstek se o něco snaží, to mu nelze vytknout. Dokonce se někdy snaží i o dobrou věc (rekonstrukce Martinské ulice). Avšak, kéž by ty snahy měly jiné důvody, než jak jsem je pochopil mezi řádky. A kéž by v nich člověk spatřoval aspoň náznak konceptu, vize.

Za více než 20 let po revoluci musela a musí Plzeň vykazovat občanům snahy. Pokud by nevykazovala vůbec nic, proběhla by brzy defenestrace. Na uspokojení davů ale bohužel zatím vždy stačily kosmetické úpravy. Mnoho let jsme byli udržováni v pocitu, že se kolem nás něco děje, velkým boomem oprav historických fasád. Projekt zcela jistě bohulibý a nutný, nicméně pokud je jediný, nepřesvědčuje nijak o vizi města. Za pozlátkem Potěmkinových vesnic se zatím rozvíjely projekty jako Kaufland na Roudné, Plaza, bourání areálu na Chlumu, Hornbach. Abych byl férový, nutno pochválit rekultivaci městských sadů, náměstí a některé zásahy v okolních čtvrtích (park na Habrmannově náměstí). Samostatnou kapitolou je pak Mlýnská strouha, oblíbené zákoutí Plzeňanů. Jedná se o koncepčně i realizačně povedený projekt, vedení radnice ale nemuselo příliš zapalovat mozkové závity. Myšlenka na tuto realizaci zde existuje již 90 let, od doby, kdy se zrušila původní strouha.

Když už fasády téměř došly, alespoň okolo náměstí (mimo několika případů, u nichž je těžké dohledat majitele atd.), musí si politici najít jinou zábavu. Šminky na fasády už jsou out, sáhneme po šminkách na ulice. Je to druhý nejsnadnější a nejviditelnější projekt v řadě - a navíc - zase mu není co vytknout.

Není ale Plzeň náhodou město o 180 tisících (pardon, teď už jen o 170 tisících, stále z Plzně utíkáme..) obyvatelích? Nemá takové město velice různorodé potřeby a nemá takové město o několik ulic víc než mělo ve 13. století? "Vize" rekonstrukce ulic okolo náměstí a "zatraktivnění" centra je skvělá věc, ale Plzeň bolí jiná témata. Zatímco toto jsou vřídky na kůži, někde hluboko hnisá docela zhoubný nádor. Proč město neinvestuje do Jižního předměstí? Proč tam toleruje tolik heren a sexshopů, které rozvoji čtvrti rozhodně nepomůžou? Proč je tato centrální část, kde by měly být nejhezčí byty, naopak plna bytů sociálních? Proč se nerekonstruuje Husova ulice, dle uznávaného odborníka Petra Domanického (PD) dnes snad nejdůležitější historická třída v Plzni - nezničena dopravou, lemována nádherným metodistickým kostelem i přestavbou vily od Adolfa Loose? Proč město urbanisticky nerevitalizuje sídliště, která za socialismu bezhlavě zahltila a převálcovala staletí existující obce? Kde dnes najdeme centrum Doubravky nebo centrum Lochotína? Proč musíme chodit na Hlavní nádraží přes nefungující podchod s eskalátory, co jsou věčně mimo provoz, když ještě před několika lety uměly tramvaje zastavit přímo před nádražím? A hlavně - jak je možné, že si město není vědomo hodnoty pozemků (v Praze by měly hodnotu stamilionů, jsme na tom zde tak špatně?), které těsně přiléhají k hranicím historického centra, nemá pro ně žádný celkový plán a jen tam bezhlavě staví a odkládá stavby, které se mu nevejdou jinam (Rychtářka, Sady Pětatřicátníků)?

Je na to jednoduchá odpověď. Koncept opravy několika ulic okolo náměstí umí vymyslet i dítě v první třídě. Na to opravdu nepotřebujete génia ani kreativitu, odhodlanost a zapálení. Toto vše naopak potřebujete pro úspěšné zvládnutí širší vize rozvoje Plzně. Plzeň si hned po revoluci založila Útvar koncepce a rozvoje města, tento útvar se vyznačuje tím, že veškerou koncepci postrádá. Sedí v něm jednak neodborníci, jednak špatní odborníci (citace PD ze včerejšího zasedání komise pro koncepci a rozvoj: "Materiál byl výživný - strašně obsáhlý, ale zcela k prdu." Oprava několika ulic v centru, stejně jako oprava fasád, není sporné téma, které by mohlo rozvířit nebezpečné vody. Je to prostě strašně levná a jistá reklama.

Pan Rund tvrdí, že postupuje od středu, a časem se propracuje dále. Jestli do té doby ještě nějaké hodnotné dále zůstane. "Koncepce" pana Runda mi docvakla až ve chvíli, kdy jsme se dostali na téma parkování na Rychtářce a když jsem si posléze prošel Pražskou ulici a potkal dav zahraničních turistů vedený pod mostem směrem ku pivovaru. Na můj komentář, že umístit pozemní parkoviště pro autobusy před jediný fungující blok domů na Rychtářce (Středisko dětí a mládeže) a před jediný ještě relativně slušný přístup do Štruncových sadů bylo snad větší zvěrstvo než samotný parkovací dům, pan náměstek odpověděl: "A kam jsme je měli dát? Kde by ti turisté vystupovali, kdyby tu neměli autobusové parkoviště?". Neuvěřitelná odpověď v 21. století, kdy lze autobusy umisťovat pod zem, do mezipater nebo na střechy multi-funkčních domů. A taková je celá koncepce Plzně, Plzeň turistická, Plzeň fotbalová. Chudáci turisté by neměli kde zaparkovat a museli by se stejně jako Plzeňáci vláčet od autobusového nádraží (jež bylo několikrát neúspěšně navrhováno na přesun vedle nádraží vlakového), nebo běhat podchody od vlaku. Zato teď jedna báseň - turista vystoupí, nalije si Na Parkánu, obhlídne opravené náměstí, probojuje se pod křižovatkou U Jána do pivovaru, dostane další rundu Na Spilce a hurá přes sady zpět do vyhřátého autobusu. Stejně tak se mají fotbaloví fanoušci, jejichž hordám stačí přejít několik metrů parku k novým tribunám. Má se i pan Rund, který se může chlubit tím, jak turisticky i sportovně zatraktivnil Plzeň. To, že jde o jasnou podporu jednodenního turismu, který se již několik let kraj i město "snaží" přetavit v mnohem prospěšnější turismus vícedenní, nad tím přimhouříme oko. A máme se i my, Plzeňáci? My, kteří nechceme proběhnout okruh Parkán, Bartholomäus, Fontänen, Pilsner, Reisen, ale chceme tady žít? A za "hradbami" centra se nám Plzeň rozpadá více než za husitů? My se příliš nemáme.


22. 6. 2011 - Marek Sivák

Rozšíří se křížovatka U Jána, pře­chody nebudou

Tak pohledu z úvodních fotografií se asi nedočkáme. Plzeňané zažijí další ránu - ač celá léta usilují o to, aby nemuseli riskovat své životy přebíháním Sirkové, Tyršovy nebo Pražské (největší dopravní křižovatka v centru Plzně, kdysi výstavní Nádražní ulice) a postavilo se jim něco tak humánního, jako je přechod pro chodce (kolik snahy a peněz stojí namalovat několik bílých pruhů na silnici a vztyčit 8 zeleno-červených panáčků?), evidentně je to úkol nad možnosti několika politických garnitur. A to přesto, že Plzeň po celé republice proklamuje svou "pokrokovou koncepci", že chodec je tu na prvním místě. Všimli jste si toho někde? :)

Neuvěřitelný citát přinesla MF Dnes. Miloslav Šimák (ČSSD): "Bylo by samozřejmě dobře, kdyby se vytvořily regulérní pěší trasy. Ale když tam dáme úrovňové přechody, tak kapacita té křižovatky se trochu sníží, což zase odporuje potřebám Arény". A Aréna prý dostane přednost (celý článek zde).

Za zmínku stojí též prvotřídní lávka přes ulici U Prazdroje. Lávka by v daném místě opravdu mohla mít smysl, ovšem pokud by město na jednom konci bylo položeno o úroveň výše. Dnes se dá sice úrovňově projít visutou lávkou okolo fasády hotelu Angelo na Hamburk (klobouk dolů, taková urbánní inteligence se často u investorů ani projektantů nevidí), nicméně všichni chodci z hlavního tahu - tj. ze Sirkové k pivovaru - jsou hnáni vylézt do patra na lávku, přejít nad silnicí a pěkně slézt znovu po spirále dolů jak nadmuté krávy. Spirála navíc zcela zastiňuje pohled na výstavní Pivovarskou bránu odkudkoliv.


13. 6. 2011 - Marek Sivák

Dopis zastupitelům města Plzně

Dnes byl odeslán další z mnoha dopisů zastupitelům města Plzně ohledně bourání Domu kultury, tentokrát z pera autora této zprávy. Dopis najdete v rubrice "Reakce na kauzy".


2. 6. 2011 - Marek Sivák

Další osud Domu kultury v Plzni

Vypadá to, že další pilíř pod Domem kultury se podlomil. Nevěšte ale hlavu, boj teprve začíná. Přijďte podpořit odvrácení hrozby nového obchodního domu v centru Plzně na jednání Zastupitelstva města, které se koná 16.6.2011! Sdružení Kultura(k) Vítězí nasbíralo dostatečné množství podpisů, aby se zastupitelstvo (ač nerado) muselo problémem zabývat.

Vývoj z posledních dní: v pátek 27.5.2011 hlasovala komise Národního památkového ústavu v Plzni o doporučení či nedoporučení zahájit Řízení k prohlášení věci za kulturní památku. Komise řízení zahájit nedoporučila, ač nebyla v hlasování jednotná. Dle nejmenovaného odborníka bylo prý hlasování komise ostudné, neboť si většina členů ani nezjistila podrobné informace a hlasovala na základě osobních sympatií. Zajímavé je, že Ministerstvo kultury ve věci preferuje 'vlastní postup', kdy čeká na stanovisko územního odborného pracoviště, aby Řízení zahájilo, místo toho, aby považovalo Řízení za zahájené obdržením návrhu, jak mu ukládá zákon.

Dle informací z dnešní tiskové konference (2.6.2011) po zasedání Rady města Plzně není Rada nadšena nutností zabývat se osudem Domu kultury a výstavbou Arény. Rada jednomyslně odmítla požadovanou změnu územního plánu i požadavek na vytvoření regulačního plánu. Primátor Martin Baxa to okomentoval tak, že petice obsahuje neúčinné a neurčité požadavky. Jako příklad neurčitého požadavku zmínil větu v petici, kde se podle něj píše, že signatáři žádají vytvoření územního plánu pro danou lokalitu, přitom 'platný územní plán pro zmiňované místo již existuje'. Jako neúčinný požadavek zmínil žádost o vytvoření regulačního plánu. Podle stanoviska Úřadu 'je již investice v pokročilém stadiu a regulační plán by se nestačil včas vytvořit a schválit. Trvalo by to prý minimálně 18 měsíců'.

Tento komentář je samozřejmě demagogický a vypovídá pouze o jediné věci: Jakákoliv aktivita za odvrácení hrozby nového obchodního domu v centru Plzně je trnem v oku Rady. Územní plán samozřejmě pro danou lokalitu existuje, ale je špatný, podle stávajícího územního plánu je zcela v pořádku postavit na jednom z nejlukrativnějších míst v Plzni, kde se za První republiky stavěly významné instituce a veřejné budovy, obchodní krabici z předměstí. Na zpracování regulačního plánu není zapotřebí rok a půl, pokud by ho chtěla Rada doopravdy zpracovat (pro srovnání: Japonci po letošním zemětřesení opravili zcela zlikvidovaný úsek silnice za 6 dní, srovnatelně velký úsek na D5 trval v Čechách opravit 6 týdnů, ač byl mnohem méně poničený - odkaz na článek - asi za to může drsné klima střední Evropy, že se nám tu tak těžce pracuje). A investor rozhodně nepostupuje mílovými kroky, na což se město stále vymlouvá, obchodní centrum je stále v procesu EIA o posuzování vlivů na životní prostředí. Proces EIA je jedním z prvních řízení, kterými musí podobná stavba projít.

Pozitivním tahem ze strany města Plzně je, že uspořádalo komisi, která má stanovit regulativy pro investora. Komise bohužel nemůže investorova regulovat z hlediska funkce objektu, neboť ta je dle současného územního plánu v pořádku. Komise může ovlivnit například výšku a podobu budovy, její členitost, návaznost na okolí, uliční čáry a prostupnost objektu pěšími průchody (tj. napojení na stávající cesty ve vnitrobloku). Doufejme, že bude doporučení komise závazné a že nejde, jako už tolikrát, o politickou zástěrku.

Nejnovější články: Referendum a demokracie v Plzni
Video z vycházky na Den architektury
Den architektury 2012: "Plzeň – řeky, mosty, továrny"
Štruncovy sady - slibný začátek se zkaženou třešničkou
Pozvánka do Věže na diskusi o projek­tech Plzně 2015 pro veřejný prostor
Pozvánka na Den architektury 2012